Online archiv

Vydání: 9/2005

Podzimní strom

Naďa Kalábová, 9/2005
Vycházek a pobytu v přírodě můžeme využít i k přípravě na tematické kreslení a malování. Chceme-li kreslit stromy, prohlédneme si s dětmi například smrk, topol, vrbu a porovnáme detaily. Při samotném kreslení se zaměříme na tvarstromu, větvení a barvu listů.Strom můžeme také vytvořit v libovolné velikosti. My jsme ke své práci využili papírovou rouru od koberců a tak nám zanedlouho vyrostl ve třídě veliký strom. Kmen-rouru jsme polepili papírem, natřeli hnědou barvou adovnitř jsme vsadili větvičky. Na větvičky jsme vyrobili ptáčky. Z papíru jsme vytvořili kouli a tu jsme obalili tenkým průklepovým papírem a svázali provázkem. Potom jsme vystřihli a nalepili křídla a ptáčky namalovalibarvami. Podobným způsobem jsme vyrobili i jablíčka, místo křídel jsme je ozdobili lístečky a vše na provázcích upevnili na větvičky.

Zlobení pro čerta

D. Skřičková, A. PalatinováObrázek z MŠ Naskové, Praha 5., 9/2005
Přestavba školského systému založená na humanistickém pojetí dítěte znamená, že vzdělávání má obsáhnout nejen poznávací učební činnost, ale i prosociální chování. Jedná se o výchovu podporující rozvoj jedinečné osobnosti dítěte,sebepoznávání a sebepřijetí, schopnost rozhodovat se, řešit konflikty nenásilnou formou.Konec kalendářního roku je ve znamení tradic, lidových zvyků, ale i hodnocení. Doznívá období čertů a nadílek, symbolicky charakterizujících zlo a dobro. Kdo byl hodný, tomu nadělí Mikuláš; kdo zlobil, na toho přijde čerts metličkou. Na jedné straně jedinečná situace pro vznik nejistoty a někdy i stresu, na druhé straně příležitost pro seberealizaci, rozvíjení emocionality a tvořivosti.Mimochodem: slovo"tvořivost"se v pedagogické teorii i praxi stává poměrně frekventovaným pojmem. Vymezujeme jím například hledání určitého řešení, vytváření nového, důležitého pro dítě anebo skupinu dětí. Vmateřské škole má tvořivost dětí své zvláštnosti. Malé dítě neobjevuje a nevytváří hodnoty společenského anebo ekonomického charakteru. Tvořivá činnost mívá většinou didaktický charakter, souvisí s výchovnými cíli a postupy,ale i s obsahem tématu.Rozhodli jsme se, že vyzrajeme na čerta a připravíme mu plný pytel"zlobení". Po krátkém úvodu a rozhovoru na téma"zlobení pro čerta"si měly starší děti vzpomenout na vlastní problémovou situaci,jejíž řešení bylo spojeno s určitými obtížemi. Děti se měly pokusit zlobení vyjádřit slovně i kresbou za použití tužek, pastelek anebo fixů na výkresy různých formátů, podle toho, s čím nejraději pracují. Při kreslení byladětem ponechána co největší volnost.Toto téma vyžadovalo od učitelky schopnost poskytnout dítěti podporu při zpracování sociálně-emoční zkušenosti, kterou tato činnost vyvolala. Učitelka u jednotlivých dětí zvažovala míru výtvarného i slovního vyjádření.Úsměv učitelky byl stimulem k práci bez napětí a obavy. Nikdo neměl strach, že téma nezvládne, že to nebude umět nakreslit, nikdo nebyl za své"zlobení"zesměšňován. Některé odpovědi dětí učitelka zaznamenala:Zlobení je, když*jsem schválně strkal do lampy;*někomu bourám stavby;*se peru a boxuji a ten druhý to nechce;*používám sprostá slova;*někdo nabízí drogy;*udělám nepořádek;*někdo na někoho schválně hází sněhovou kouli a posmívá se mu, že brečí;*jsme se sestrou bez dovolení ujeli výtahem;*někoho hodíme do sopky.Zvláštnost situace a netradičnost námětu podtrhla učitelka návrhem všechna"zlobení"zmuchlat do tvaru koule a naházet do pytle. Originální nápad učitelky podpořily všechny děti a s nadšením naházely své práce dopřipraveného pytle.I když naším cílem nebylo posuzovat prvky tvořivosti v kresbách dětí, např. originalitu řešení a postojů, vyjádření výrazu, kompozice, využití plochy apod., přesto jsme měli pocit, že společně strávené dopoledne s dětmibylo zajímavé a tvořivé.

Putování za pohárem poznání(3)

Ivana StaňkováNakreslila Lucka Minářová, ZŠ Šebrov, Lipůvka, 9/2005
Třetí říší, kterou děti poznávají v rámci celoroční hry ve školní družině, je říše Glóbus. Děti pomocí glóbusu poznají světadíly, světová města, jazyky a osobnosti.Mapa putování, cestovní deníky a poháry ve třídě ŠD.

Plastové šaty

Danuše AndrlováŠD, 9/2005
Velice mě zaujaly příspěvky Obaly - materiál pro pracovní činnosti (Informatorium 3-8 č. 3/2004), Hry s plastovými víčky (č. 6/2004), Vyrábíme z plastových lahví (č. 9/2004). Rozhodla jsem se v našem oddělení ŠD také zpestřitpráci a zábavnou činností i hrou přiblížit dětem téma ekologie. V prvním oddělení, kde jsou převážně prvňáčci, začala vznikat individuální díla - dráčci, vláčky, hlavičky i postavy.Ve druhém oddělení, které navštěvují starší žáci, vznikla nejdříve vzrušená debata o tom, co vůbec vyrábět. Na začátku jsme se domluvili, že budeme pracovat všichni společně, a tím vznikne kolektivní dílo. Už ani nevím,kdo navrhl, že budeme vyrábět šaty. Ty naše, které začaly vznikat z přineseného materiálu, měly 60 cm v průměru. Kruhová základna se skládala z dvanácti lahví. Nakonec dosáhly šaty výšky 110 cm a měly rukávy, které se dalyoddělávat. Tyto části sloužily děvčatům k tomu, že si je při focení dávaly na hlavu, a tím vznikla korunka. Kombinací bylo několik.Stavba trvala čtrnáct dní, části byly slepeny i z krabiček od mléka, které děti dostávají ve škole, polepeny byly různobarevnými víčky a pro pestrost ještě dolepeny kuličkami z barevného papíru. Na naši činnost jsemnavázala fantazijními hrami se slovy, kdy úkolem žáků bylo v případě prodeje našich šatů vytvořit jejich název. Pro informaci uvádím: Plastolepová kombinéza, Lahvooblek, Krabičkopetláhvové šaty a Superizolované a posvátnébrnění s chutí mléka.

Hody v mateřské škole

Marie Suchánska,MŠ, 9/2005
Lanžhot vždycky patřil svou osobitou kulturou k významným obcím Podluží. Postupně se však"poměšťoval"a některé zvyky začaly být opomíjeny. Proto jsme se rozhodli v naší mateřské škole na tyto tradice dřívějšíchgenerací navázat, zařadit do naší koncepce jako dominující a propojit je tak, aby se děti přijatelnou formou aktivně, a hlavně s chutí, podílely na co největším počtu akcí spojených s lidovými zvyky (hody, koledování, hrkání,vynášení Moreny aj.). seznámily se s lidovou tvořivostí v podobě písní, výšivek, krojů, malovaných ornamentů na žudrech (vchod do domu), mašlích apod. Charakteristický je i místní jazyk, nabývající znaků interdialektu, kterýmse tu stále mluví a jsou jím zpívány lidové písně.Všechny tyto tradice by měly být dětem vštěpovány, aby si jich vážily, obohatily jejich citový život, upevňovaly vztah k rodnému místu a tak byly zachovány pro další generace.Podrobněji bych se chtěla zmínit o tom, jak probíhají hody v naší mateřince. Letos jsme je slavili již po osmé, uprostřed týdne před tradičními hody. Hodovní odpoledne začalo průvodem všech dětí mateřské školy, krojovanýchi nekrojovaných, za doprovodu dechové hudby do domu rodičů našeho stárka, kde převzal prapor na"máju"od své maminky. Po malém občerstvení, sólu stárka a jeho rodičů, kteří byli také oblečeni v krojích, se odebralprůvod zpět na zahradu mateřinky, kde došlo k nejdůležitějšímu úkolu -"stavjaní máje". Probíhá úplně stejně, jako když staví"máju"dospělí - ručně. po přivázání praporu na špičku máje uchopí chlapci"šprajce"(dřevěné kůly připevněné provazy k máji), tatínkové kmen máje za povelů"horééé"tatínka hlavního stárka"máju"postupně vztyčí. Po společném zazpívání písně"Tá lanžhotská májatenká..."nastává hlavní hodová zábava, chlapci"verbujú, tancujú s děvčaty a zpívajú".Celé této slávě ale předchází čtrnáctidenní příprava a starosti. Už dopředu si děti opakují písničky, a nové se učí zpívat, pečou se koláčíčky a cukroví, nejdříve z plastelíny a později s paní školnicí i opravdové. Malujíse mašle, talíře, postavy v krojích. Těsně před hody chlapci za pomoci tatínků"strúhajú máju", kterou, jako každý rok, nám darovalo"Polesí Lanžhot", vykopou jámu, aby bylo vše řádně připraveno. Důležitéje, aby děti věděly, proč se hody konají. Říkáme jim, že když má náš kostelíček svátek, tak potom jsou hody.I když je celá akce náročná na přípravu i průběh po stránce organizační, nikdo nelituje hodin navíc. Pocit uspokojení z krásného odpoledne nám dodá energii do další každodenní náročné práce s dětmi.

O Smolíčkovi

Alena KulhánkováObrázek z ŠD při ZŠ Palachova, Žďár n. S., 9/2005
Listí, které nasbíráme při podzimní vycházce, využijeme k vytvoření pohádkové koláže.Výtvarné postupy: papírová koláž, otisky listů, otisky prstů, kresba tuší, malba temperamiPomůcky: papír formátu A1 žluté barvy, temperové a vodové barvy, štětec, miska na vodu, černá tuš, špejle, nůžky, listy ze stromů, lepidlo, barevné papíryPostup: Na žlutý papír formátu A1 nalepíme z natrhaných kousků papíru jelena. Na zbytek plochy otiskujeme listy - listy natřeme temperovou barvou na straně, kde je výraznější žilnatina, přiložíme na papírovou plochu,zlehka přitlačíme a otiskneme. Dále přilepíme Jezinky a Smolíčka. Jezinky malujeme špejlí namočenou do černé tuše. Dozdobíme je otisky prstů, které jsme natřeli vodovými barvami. Vystřihneme, nalepíme kolem jelena. Černou tušínamalujeme Smolíčka a"posadíme"ho na jelena.Další náměty k činnosti spojené s výrobou koláže: poslech pohádky, dramatizace pohádky. Hra pro týmy: Připravíme si lístečky s pohádkovými dvojicemi. Každé jméno je na samostatném papíře. Pro každý tým připravíme jednusadu. Např. Smolíček Pacholíček - Jezinky, Jeníček - Mařenka, Maxipes Fík - Ája, Červená Karkulka - vlk, Čert - Káča, Mach - Šebestová atd. Lístečky promícháme. Který tým přiřadí k sobě dříve správné dvojice, vyhrává.

Hry s pohádkou O budce

Renata ŠpačkováIlustraci k pohádce O budce namalovala Evička Navrátilová, MŠ Trnava., 9/2005
Při hře s pohádkovými příběhy rozvíjíme mnoho dovedností dětí - komunikaci, slovní i mimoslovní vyjadřování, hrubou i jemnou motoriku, fantazii, představivost, estetické dovednosti.

Proč šetříme papírem

Hana HanzlováOndřej Schrötter, 9/2005
Byl to den jako každý jiný, až nastal okamžik, kdy mě děti upozornily, že Nikolka opět vymotala skoro celý toaletní papír, i když ji děti upozornily na to, že má s ním šetřit. Žádné mentorování a vysvětlování z mé strany by vtuto chvíli určitě Nikolce nic nedalo a přiznám se, že ani já to nemám ráda. Zeptala jsem se tedy dětí, jestli vědí, proč papírem šetříme a nejen toaletním, ale i jiným.Rozhovor začal nenásilně se skupinkou dětí, do které se postupně zapojovaly další. Z vlastní zkušenosti vím, že v takových situacích, hlavně u starších dětí, je vhodné, když své zážitky sdělují děti dětem a učitelka občasvstupuje do rozhovoru či jej jen doplňuje. Děti samy hovořily a občas se i předháněly ve svých vědomostech o přírodě, o stromech jako útočišti pro zvířátka, ptáky, brouky, ale i jako výrobně kyslíku, surovině pro výrobu nářadí,domů, nábytku, hraček a hlavně papíru.Využila jsem pomůcku"Z čeho vzniká dřevo", prostřednictvím které děti poznávaly druhy stromů, jejich kůru a rozdíly. Přiložené kousky dřeva si prohlédly, osahaly a přivoněly si k nim. Zaujal je rovněž pro ukázkuvyrobený kousek papíru. Samy děti potom navrhly, že bychom mohli starý papír sbírat. Já jsem dětem zase navrhla, že bychom si mohli takový papír zítra vyrobit.Na druhý den jsem si přichystala ruční mixér, kbelík, vodu a staré pokreslené sešity. Rozdělili jsme se na skupinky. Jedna trhala papír ze starých sešitů, druhá třídila papíry na pokreslené a čisté, další skupinka trhalapokreslený papír do kbelíku s vodou. Potom jsem ručním mixérem zpracovala roztrhané kousky papíru na kašovitou hmotu a pro lepší konzistenci budoucího papíru jsem ještě přidala tři kousky čistých papírových kapesníčků. Hmotu sikaždé dítě samostatně nanášelo lžící na síťku, která se používá do oken proti hmyzu. Papír jsme ještě pro ozdobu posypali rozdrobenými sušenými kvítky a nechali sušit.Pak jsme si zahráli hru"Jak zmizel les". Hru jsem motivovala povídáním o Aničce, která nešetřila papírem při kreslení a neustále brala nový papír, aniž by ho využila celý. Děti se na chvíli staly zvířátky vlese. Každé dítě mělo svůj strom (obruč na cvičení), ve kterém bydlelo. Pustila jsem relaxační hudbu, během které se děti pohybovaly volně v prostoru mezi stromy. Já jsem byla marnivá Anička a ubírala jsem dětem (zvířátkům)jejich kruhy (stromy). Po vypnutí hudby se děti měly vrátit domů, ale najednou některé nevěděly kam a začínaly se vžívat do situace zvířátek. Ostatní děti jim nabídly svůj příbytek, ale postupem hry domečků ubývalo, zvířátek vnich bylo moc a nakonec nezbyl ani jeden.Děti byly na Aničku nazlobené a chtěly to vyřešit. Aničce poradily, jak má správně kreslit a sbírat starý papír. Přišly i na nápad pomoci obnovit les vysazením nových stromků. Hovořili jsme o tom, že nejenom zvířátkaztratila domov, ale i lidé neměli kam chodit na výlety a procházky, ubývalo kyslíku a příroda se vytrácela.Děti mě velice potěšily svým zápalem pro záchranu přírody. Věřím, že nezapomenou na tento zápal pro ochranu přírody, budou ho předávat dál a nezneužijí ho ve prospěch mamonu a vidiny peněz, které často ovládají dnešní svět.

Podzimní kralování

Alena KutílkováPodzimníčky namaloval Michal Šteňo, MŠ Pastelka, Milevsko., 9/2005
Podzim se ujal své vlády a my využíváme jeho plodů k různým činnostem s dětmi. Pohybové hry, výtvarné i hudební činnosti jsou motivovány barevnou podzimní přírodou.

Martinovo poselství

Mgr. Jaroslava FišarováMŠ, 9/2005
Po seznámení se s pověstí o svatém Martinovi jsme se rozhodli, že ji zařadíme mezi akce, které pořádáme o víkendu pro rodiče a která bude navazovat na staré tradice.Děti s vyrobenými lampióny.

Mají děti v MŠ dobré spaní?

Martina KohoutkováM. Jedličková, 9/2005
Děti v předškolním věku často špatně usínají nebo se budí ze spaní. Poruchy spánku mohou mít různé příčiny, které se však dají většinou odstranit.Při ukládání ke spánku potřebují děti neměnný rituál.

Zákazy a příkazy

Alžběta PalatinováHázíme si - nakreslil Péťa Mužák, MŠ Naskové, Praha 5., 9/2005
Děti potřebují projev náklonnosti a důvěry, posílení žádoucích projevů chování, ne zákazy a příkazy, jejichž středem je obvykle to, co dělat nesmějí. Jak vytvářet a upevňovat správný model chování? Co dělat, když dítě"ruší"vlastními nápady a podněty? Jak povzbuzovat přijatelné chování a odrazovat dítě od nevhodného?Někdy stačí úsměv, ocenění výkonu dítěte jako pochvala, jindy povzbuzení anebo taková odměna, která mu udělá radost. Sdílení radosti je psychická stimulace žádoucího druhu chování. A když odměna, tak bezprostředně poprojevu chování, který chceme u dítěte podpořit.Dětem hodně prospívá, když si s nimi povídáme, když se dokážeme k nim snížit, tj. udržovat rozhovor na jejich vlastní úrovni, spoluprožívat určité téma. Získáme si důvěru dítěte a citovou blízkost navázáním kamarádskéhokontaktu, projevováním úcty. Dítě musí cítit, že si ho vážíme, i když něco provede.Vzpomínám si na děti, které neustále něco rozlévaly, protože byly neobratné. Ale ne všechny děti tuto situaci zvládaly stejně. Některé slzičky zahnalo povzbuzení, zlehčení situace, že to nic není, že se mi to taky stalo,když jsem byla malá, někdo potřeboval slyšet toho víc, potřeboval rozesmát:"Kakao se rozlilo, vůbec nic to nebylo, jen Liduška plakala nad tou louží kakaa. Usmálo se kakao - vůbec nic se nestalo."Sdílet radost s dítětem, stimulovat psychickou stabilitu, soucítit při jeho problémech. A nikdy netrestat dítě za jeho dobře míněný nápad, za jeho snahu něco poznat. Co dělat ale s dítětem, které nerespektuje určitápravidla? Co dělat s dítětem, které se chová tak, že hází hračkami, ubližuje jiným dětem, je agresivní?Když se skutečně chová nehezky, je potřeba mu dát najevo, že tohle se nesmí dělat. Vysvětlit, připomenout pravidla, případně ho odvést od problému. Ne jako trest, ale jako čas a prostor na uklidnění. Jde o to, aby dítěpoznalo, že agresivní chování vede k izolaci a začalo si uvědomovat určité souvislosti a samo se snažilo situaci řešit případnou omluvou, zmírňováním agrese a postupným omezováním vznikajících konfliktů. Aby se mu to povedlo,potřebuje někoho, kdo ho cestou poznání povede, kdo ho ale nebude hned na začátku cesty peskovat nebo trestat za to, co ještě neumí. Trestat tím, že mu obrazně řečeno přilepí nálepku"zlobivý","ošklivý","nevychovaný".Je dobré vést děti k tomu, aby se naučily vyjadřovat své pocity. Kladné i záporné. I my, dospělí, máme svoje problémy. Když víme, v čem náš problém spočívá, spíš se s ním dokážeme vypořádat. Vedeme děti k tomu, aby siuvědomovaly, jakou mají náladu, co je nazlobilo, proč se chovaly agresivně, co bylo příčinou jejich vzteku, konfliktu. Neříkejme dětem"buď tiše, nechci nic slyšet", ale nechme je vypovídat se, vyslechněme je. Dítěmusí vycítit, že vnímáme jeho trápení, že je chápeme, že mu rozumíme. Potom bude i k naším radám vnímavější.V tom také spočívá těžiště výchovy: vzájemný citový vztah. Z pohledu dítěte bych to charakterizovala takto:"Na toho, kdo mě má rád, kdo mi rozumí, se mohu spolehnout."