Online archiv

Často se setkáváme s nářky rodičů, že některé děti jsou po nástupu do mateřské školy často nemocné, jedna nemoc skončí a za pár dnů začne další, děti jdou doslova z nemoci do nemoci. Je třeba si uvědomit, že mnohé děti doposud žily pouze ve své rodině a setkávaly se s omezeným okruhem a počtem lidí. Po příchodu do mateřské školy se ocitnou v kolektivu dvaceti i více dětí. Září navíc přináší již proměnlivé počasí, ráno bývá chladno a odpoledne teploty často vystoupí ještě vysoko. Jistý vliv má i psychika. Nástup do mateřské školy je pro dítě něčím zcela novým a odpoutání od rodičů často nebývá jednoduché, určité psychické napětí může také oslabovat imunitu dítěte a přispět k tomu, že je k onemocnění náchylnější. V průběhu školního roku se přiostřila situace i na naší mateřince. Několik dětí s příznaky nemoci docházelo do MŠ i přes naše žádosti o nápravu. Nakonec si přišli stěžovat sami rodiče. Byla jsem nucena obeslat rodiče písemně a upozornit na vnitřní řád školy s odvoláním, že zdraví jejich dětí by jim mělo být přednější. Reakce rodičů byly rozpačité, svou chybu však přiznávali těžce. Jedna maminka dokonce stálou rýmu svého dítěte vysvětlovala chladovou alergií, kterou však žádným vyjádřením od lékaře nepotvrdila. Učitelkám v naší mateřské škole není lhostejné, zda děti chodí do mateřinky s příznaky nemoci. Vnitřní řád naší školy jednoznačně stanovuje, že do MŠ mohou docházet pouze děti zdravé. V případě příznaků nemoci ihned situaci konzultujeme s rodiči a hledáme dohodu. Už se nám ale také stalo, že maminka odvětila, že se uvolnit nemůže, ať to dítě v MŠ „vydrží“. Nemocné dítě v mateřské škole opravdu být nemůže, potřebuje klid, odpočinek, zvláštní režim. Přechozená nemoc způsobí další opakování nemoci, které již může mít podstatně horší průběh a následky pro zdraví. Další věcí je fakt, že toto dítě roznáší nemoc dál a „předává“ ji dalším dětem. Jedinou možností je vzájemná spolupráce rodičů a pedagogů. Především rodičům by na zdraví dětí mělo záležet nejvíc.

Velmi mne zaujal příspěvek z dubnového čísla letošního roku o tom, jaké je poslání učitelky mateřské školy, který je plný různých stesků. Jak pisatelka zmiňuje, již J. A. Komenský přikládal výchově dětí v předškolním věku největší význam. Divím se jen, jak si autorka může na všechno jen stěžovat. Na konflikty s rodiči, na postavení učitelky, na platové hodnocení, na počty dětí ve třídě, na nadřízené, jednoduše na všechno a všechny, není zde jediný kladný poznatek. V poslední době se mi zdá, že nikdo neumí pochválit nic a nikoho. Učitelka musí být pro děti především blízkým člověkem, na kterého se mohou spolehnout a jemuž mohou v každé situaci důvěřovat, téměř se nebojím říci, že učitelka musí být pro dítě přímo druhá maminka. Neměla by přemýšlet o tom, jestli je ve školce náhodou o dvě hodiny déle a kdo jí to zaplatí. A jestli tomu tak není, tak je lépe, aby z tohoto nádherného povolání raději odešla. Nejde o zaměstnání, kde se přemýšlí o výši platu; osobní problémy, které má pochopitelně každý z nás, nemůže přenášet ani na děti, ani na své kolegyně či nadřízené, protože oni za ně opravdu nemohou. Již dávno chci uvést na pravou míru, že to není v každé škole stejné. Před pěti roky jsem se zúčastnila konkurzu na ředitelku MŠ. V září jsem nastoupila na místo ředitelky, od ledna se naše MŠ stala součástí ZŠ. Pod základní školou pracujeme pátým rokem. Nejen že nemám starosti s účetnictvím, vedením školy, inventarizací, materiálním zabezpečováním a se vším, co má na starosti ředitel základní školy, ale spolupráce je na výborné úrovni. Děti chodí do naší školky rády, protože vědí a cítí, že se na ně těšíme, máme je rádi a jsme společně šťastní. Pracuji s učitelkou, které je 21 let. I přes velký věkový rozdíl si velmi dobře rozumíme. S dětmi si užijeme spoustu legrace a zábavy. Naše obec má navíc skvělého starostu, který se o MŠ a její potřeby a zájmy také zajímá.

Dětská hřiště patří neodmyslitelně k veřejným prostranstvím našich měst a obcí a jsou veřejností, stejně jako orgány státní správy, často vnímána pouze účelově. Kampaň Sítě MC Dětská hřiště dnes a příště se snažila upozornit na kvalitu, která by měla skloubit estetické, užitné i ekologické hodnoty veřejného prostoru. Kampaň probíhala od 25. dubna do 25. června 2007 a zapojilo se do ní 33 mateřských center z celé republiky. Celkově bylo v první fázi monitorováno přes 100 hřišť po celé republice, bohužel se potvrdila domněnka, že stav dětských hřišť je ve většině měst a obcí velice neuspokojivý. Pouze 10 hřišť bylo ohodnoceno kladně bez jakýchkoli výhrad! Herní prvky jsou často zastaralé, neudržované nebo v dezolátním stavu. Zároveň můžeme nalézt mnoho prvků, které jsou nebezpečné: kovové prolézačky, nevhodná schodiště, hřiště s betonovým povrchem apod. Neustále se opakujícím problémem je nepořádek na hřištích, rodiče si stěžují zejména na psí výkaly a na nedostatek odpadkových košů. Problematická bývají i pískoviště, která většinou nejsou zakrytá, a tak v nich písek bývá velmi špinavý. Na většině hřišť rodičům chybí také oplocení, toalety, pitná voda a dostatek laviček v dobrém stavu. „Úkolem Sítě MC zůstává promyslet, jak s výsledky kampaně naložit a jak pokračovat dál, abychom přispěli ke zlepšení dětských hřišť jako veřejného prostranství, jež napomáhá k formování nové generace. Předpokládáme, že v příštím roce nabídneme novou příležitost zapojit se do kampaně, která by na tu letošní navazovala,“ zamýšlí se Lucie Svatošová, koordinátorka kampaně. Rut Kolínská k tomu dodává: „Vkládám naději v to, že představitelé obcí vstřícně přijmou podané ruce rodičů z mateřských center. Jejich partnerská spolupráce může pomoci proměnit dětská hřiště v příjemný a bezpečný prostor pro chvíle aktivního odpočinku a zábavy, zároveň může přispět k upevnění přátelských vztahů v komunitě, tedy v místě, kde se člověk rád cítí jako doma.“

Podmínkou kvalitní péče o stravování dětí je v první řadě dodržování gastronomických pravidel pro sestavování jídelníčků. Při něm nám pomůže potravinová pyramida.