Online archiv

Vydání: 1/2009

MINIANKETA:

1/2009
Co si myslí o reformě slovenského školství?

Slovenské mateřské školy čeká reforma

Mgr. Marie Těthalová, 1/2009
školství už za sebou má velké změny. Školy si samy tvoří své školní vzdělávací programy a učitelé se již tolik nesoustředí na předávání znalostí, ale vedou děti k získávání dovedností důležitých pro život.

Jak snížit obsah tuků v potravě?

1/2009

Cholesterol dobrý sluha, ale zlý pán

Mgr. Marie Těthalová, 1/2009
Naše tělo se bez cholesterolu neobejde, kdyby jej nemělo, nedokázalo by tvořit některé hormony ani vitamin D. Přesto je tato látka pro mnohé z nás strašákem, hrozbou, která nás ohrožuje na životě.

Pravdu najdeme v tom, co děláme

Mgr. Marie Těthalová, 1/2009
Filozofi cký směr, podle nějž pravda není předem daná, ale je pouhým prostředkem na cestě našeho chování, známe jako pragmatismus. Velký propagátor prožitkového učení John Dewey uvedl myšlenky pragmatismu do praxe.

Věčný začátečník v mateřské škole

PhDr. Daniela Kramulová, 1/2009
Chronicky nemocné dítě… Sotva si zvykne na režim a ostatní děti ve třídě, znovu onemocní. Když se vrátí, kamarádi si už nehrají na námořníky ani na kadeřnice a v nových hrách s ním nikdo nepočítá. Dítě se tak stává věčným nováčkem a potřebuje, aby mu dospělí návrat usnadnili.

Jak zvířátka pomáhají lidem?

Bohumila Formánková, 1/2009
Projekt, který jsme realizovali v naší MŠ, byl určen dětem ve věku 3-6 let. Projekt vychází z RVP; naším záměrem bylo obohatit základní povědomí dítěte o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí, vytvářet elementární základy pro otevřený postoj dítěte k životnímu prostředí. Také jsme jeho prostřednictvím chtěli dětem zprostředkovat bezprostřední pozorování jevů světa kolem nás, atraktivní nabídkou činností (reálné a pro děti jinak méně dostupné skutečnosti) podpořit míru vštípení a fixaci nových informací, názorně ukázat vzájemnou provázanost jevů v přírodě a vazbu na život člověka. Projekt počítal s krátkodobou schopností soustředěnosti typickou pro toto věkové období (zaměřenost jen na podstatné skutečnosti jevu) a dával prostor k doznění prožitku dítěte z pozorované situace (navazující činnosti uskutečňované následně v prostředí MŠ). Pro náš vzdělávací projekt jsme zvolili téma zabývající se vztahem lidí ke zvířatům a jejich vzájemným působením, vztahy a závislostí jedněch na druhých. Zajímalo nás, jak jsou zvířata lidem užitečná. Dílčí otázky projektu: Jaké lidské zájmy a záliby souvisejí se světem zvířat? Můžeme zvířata využít k terapeutickým účelům? Jak nám zvířata pomáhají? Co nám zvířata dávají? Realizace projektu: S dětmi jsme si hráli, vystřihovali jsme obrázky zvířátek z časopisů, prohlíželi jsme si obrázkové knihy o zvířátkách a zvířátka jsme modelovali. Děti dostaly vystřihovánku s omalovánkou na dvorečku a grafomotorický list s motivem kocourka. I do pohybových aktivit jsme zapojili téma zvířat - cvičili jsme jógu, hráli jsme si na mlsnou kozu. Vydali jsme se na kozí farmu, kde jsme ochutnali kozí mléko, zahráli jsme si pohádku O veliké řepě a nezapomněli jsme ani na pohádky a písničky, kde se vyskytují zvířátka. Náš projekt vycházel z konkrétních lokálních podmínek a byl součástí školního projektu EVVO Přírodní poklady a kouzla s odpady. Projekt trval pět týdnů. Předcházela mu přípravná fáze, kdy jsme porovnávali obsah projektu s ŠVP, vybírali a upravovali jsme aktivity, oslovovali jsme partnery, kteří se na projektu podíleli. Projekt probíhal v prostorách naší MŠ a bylo třeba zajistit různé pomůcky, vybrat místa, která s dětmi navštívíme. Také jsme se snažili projekt co nejlépe personálně zajistit a využít především zkušeností učitelek, které prošly školením EVVO. Co nám projekt přinesl? Děti byly během projektu aktivní; během výletů a exkurzí si upevnily získané poznatky. Díky dotazníku, který vyplňovali rodiče dětí, jsme zjistili, že děti se o problematiku, na kterou se projekt zaměřil, velmi zajímaly. Mírně se zvýšil jejich zájem o třídění odpadu a téma o životě zvířat, ve kterém se ostatně děti nejlépe orientují, je zaujalo nejvíce. Nejobtížnější pro ně bylo téma pečení chleba. Rodiče považují tematické exkurze za velmi efektivní a zařazování projektů hodnotí velmi kladně. Jsou ochotni pomáhat při realizaci dalších projektů. Učitelé během projektu nezaznamenali žádné závažné nedostatky, což mimo jiné vyplývá i z důkladné přípravy. Projekt jsme ukončili společnou zahradní slavností, které se účastnily i rodiny dětí.

Učíme se v projektech

Mgr. Marie Těthalová, 1/2009
Málokdo z nás dokáže dělat věci „jen tak“, beze smyslu. Potřebujeme vidět cíl, ke kterému jdeme, vizi, jež nás vede dál. Tuto přirozenou tendenci naplňuje projektové vyučování.

Porozumět si s druhými není vůbec snadné

Mgr. Marie Těthalová, 1/2009
Lidstvo se skládá z jednotlivých osobností, které si spolu rozumí více či méně a někdy také vůbec ne. O komunikaci, porozumění a spolupráci a také o rozvoji individualit jsme si povídali s Josefem Valentou.

Kam kráčíš, předškolní vzdělávání?

PaedDr. Milada Truksová, 1/2009
O tom, že práce učitelek mateřských škol se často nedočká pochopení a ocenění, už bylo napsáno mnoho slov. Stanovisko Moravského svazu předškolní výchovy shrnuje problémy, které učitelky v současné době trápí.

Integrace dětí různých národností

1/2009
Naše mateřská škola pracuje již několik let v programu Začít spolu (ZaS), dětem nabízíme široké spektrum činností. Záleží nám na spokojenosti každého dítěte i na vytváření atmosféry pohody a vzájemné důvěry při spolupráci s rodinou. Možná i díky tomu k nám před časem rodiče z Japonska přihlásili tříletého chlapce a jeho pětiletou sestru. K prvnímu vstupu a seznámení svých dětí s novým prostředím využila rodina tlumočnici. O této alternativě uvažovali rodiče i v blízké budoucnosti. Po zralé úvaze nakonec zavedli každému ze svých dětí notýsek a požádali o možnost každodenního zápisu učitelkou (adaptace na prostředí, zda si dítě hrálo, jakou mělo náladu, co ho zaujalo, co jedlo či zda odmítalo pokrm, mimořádná událost…). Oba sourozenci zůstali spolu. Maminka si každý den jednotlivé informace překládala do angličtiny a sdělovala své dotazy, přání, poděkování do téhož sešitku. Fotila si aktualizované informační vývěsky. Své děti vybízela k projevu zdvořilostních návyků v češtině. Často se zúčastňovala se svými dětmi akcí pořádaných školou. Při jednom divadelním představení skoro neslyšně vysvětlovala svým dětem obsah pohádky O třech prasátkách. Druhý den Ryonka a Shintaró donesli leporelo plné obrázků a japonských znaků. Byli jsme překvapeni: Pohádka O třech prasátkách je na celém světě úplně stejná. Uplynul více než rok a Ryonce bylo šest let. Podle japonských zákonů musela ještě v dubnu zahájit školní výuku. Rodina se stěhovala narychlo do Prahy. Nastal čas loučení. Poslední den u nás, poslední den s nimi. Na tento den si většina dětí nachystala drobné dárečky (kamínek, kytičku natrhanou cestou do školky, autíčka, plyšáka, obrázek, sladkosti). Aniž bychom cokoli tušili, čekala úplně všechny děti (84) nadílka od paní Mikami, dárečky vonící exotikou. My dospělí jsme neskrývali slzy dojetí. Tak snad zase někdy SAJÓNALA - nashledanou!

Angličtina s předškoláky

Mgr. Iveta Buryanová, 1/2009
Předškolní děti jsou velice zvídavé a na angličtinu se vždycky těší. Pro výuku barev jsem si udělala vlastní pomůcku a používám ji velmi často. Nejprve se děti učí barvy pomocí hry TOUCH. Tato hra je trošku živější, ale děti ji hrají velice rády. Když řeknu „red“, děti musí najít věc v této barvě v prostoru a dotknout se jí. Barvy střídám a děti hledají. Dalším krokem je vybarvení bubliny na papíře. Pro každou barvičku jsem si udělala jednu bublinu; bubliny mají různé tvary a velikosti, důležité je, aby se opravdu lišily. Pokud to dítě zvládne, písmenka si přepíše na čáru. Když už máme vybarveny všechny bubliny (vybarvujeme pouze bublinu té barvy, kterou se učíme), hrajeme hru BINGO. Nejprve v jednodušší formě - děti malými lístečky zakrývají bublinu s barvou, kterou řeknu. Složitější forma hry je, že pokud dítě zakryje 3 barvičky vedle sebe nebo pod sebou, zakřičí bingo a získává bod. Jindy se ptám: „What is this?“ , a děti přiloží prst na danou barvu a řeknou: „This is red.“ A v neposlední řadě používám tuto pomůcku i při zadávání dobrovolného domácího úkolu. Rodiče se ptají: „What is this?“ a ukážou na barvičku. Dítě jim odpoví: „This is red.“