Online archiv

Julia Moor Praha, Portál 2010

Jiřina Prekopová Praha, Portál 2010

ASISTENT PEDAGOGA

V polovině ledna učitelka Marcela Holečková připravila projekt Sněhulákový den. Nachystala výzdobu haly a nalepila stopy sněhuláčků, které přivedly malé děti do ozdobených šaten. Děti byly v maskách sněhuláků a než přišly do své třídy, tak si společně s rodiči nalepily vystříhané sněhové vločky na okna chodby. V každé třídě si děti společně s učitelkou vytvořily velkého sněhuláka, kterého si vystavily v hale. Učitelky připravily speciální program plný soutěží, písní a pohádek. Například ve sluníčkové třídě děti měly promenádu sněhulákových masek s hudbou. Zatancovaly si taneček Dva mrazíci, zahrály si hru Na mrazíky a pozvaly třídu Berušek na maňáskové divadlo Smutný sněhulák. Za odměnu dostaly děti bonbony a razítko na sněhové medaile. Druhá třída pro ně připravila hru Kouzelné zrcadlo a sněhulákové cvičení. Každá třída se průběžně fotografovala. Děti byly ze dne velice nadšené a odpoledne rodičům vyprávěly, co všechno zažily, a společně si prohlíželi sněhulákovou výzdobu mateřské školy. Tak zima není zas tak mrazivá…

Loni v lednu se vydalo družstvo 11 malých školáčků z naší mateřské školy na týdenní zimní pobyt do lyžařského střediska Pustevny. Každé ráno pro děti přijel autobus, který je vyvezl až na místo, kde byly rozděleny do tří družstev. Nejdříve se naučily přezouvat do lyžáků, nasazovat přilby a po krátké rozcvičce s hudbou už hurá s lyžemi na kopec. Mladí instruktoři si zaslouží velký dík a poklonu za to, jak dokázali dětem zpříjemnit někdy pro ně krušné chvíle. Zábavnou, hravou formou nakonec splnili cíl – naučit děti základům lyžování a probudit v nich lásku k tomuto pěknému zimnímu sportu. Byli hnacím motorem a děti je braly nejen jako skvělé kamarády, ale i jako velké odborníky. Získali si u všech obdiv a respekt. Poslední den čekalo na malé lyžaře i jejich rodiče, kteří se přijeli podívat, překvapení – velké závody. Po vydatné svačince se všichni sešli na velké sjezdovce, kde byla připravena trať, a závody mohly začít. Za mohutného povzbuzování diváků – rodičů i ostatních dětí z celé naší mateřské školy – malí lyžaři závodili s plným nasazením. Všechny děti absolvovaly trať bez zaváhání a za to byly odměněny mohutným potleskem. Bylo až dojemné, že i jindy nesmělí začátečníci byli tento den na svahu „jako doma“, lyžovali s velkou chutí a vydali ze sebe maximum, jen aby ukázali, co všechno se naučili. Všichni malí závodníci byli po zásluze odměněni diplomem a tři nejlepší zlatými medailemi (i když jen z čokolády). Děkujeme Janě, Markétě, Jakubovi a Radimovi z agentury SUN SKI-BOARD SCHOOL Beskydy za to, jak se starali o naše malé lyžaře, a už se zase těšíme na shledanou.

Mateřské školy z Chomutova rády sportují. V zimních měsících děti nebojácně sjížděly svahy na lyžích pod vedením vedoucí Mateřské školy Dostojevského Jany Himmlové a konec března patřil bruslení na ledě. Předškoláčci z třinácti mateřských škol se od září pilně učili základům bruslení a za odměnu jim na závěr paní učitelky ve spolupráci s juniory Klubu ledního hokeje a SSZ Chomutov připravily pohádkové bruslařské hrátky, které se uskutečnily v pátek 26. 3. 2010. V loňském roce byla stanoviště zaměřena podle vzdělávacích programů jednotlivých mateřských škol. Malované kulisy, originální masky a pestré kostýmy připomínaly velké lední show. Děti si vyzkoušely skládání sluníčka, chytaly neposedné rybky, krmily ledního medvěda, objížděly skřítky, podjížděly pastelky, na bobech převážely plyšové kamarády. Pro kouzelníka Barvínka sbíraly do klobouku kopretinky, na rozkvetlé zahrádce sázely květiny a prolézaly stonožkou. Nebály se setkat s Ježibabou, zachránit nemocného či si zahrát karty s loupežníky. Po celou dobu nechyběla radostná atmosféra a dětský smích. Pro velký ohlas u dětí a rodičů bude výuka bruslení předškolních dětí se závěrečnými hrátkami pokračovat.

Tradiční putování sídlištěm, s baterkou a mapou, jsme v tomto školním roce pojali pohádkově. Vždy na každém začátku něčeho nového a napínavého jsou všichni tak trošku Neználci, protože nevíme, co nás čeká a jaké dobrodružství při cestě za pokladem zažijeme. S mapou a baterkou jsme se vydali jako malíčkové a malenky z Kvítečkova spolu s Neználkem cestou a někdy i necestou objevit truhlu s pokladem. Na stanovištích zakreslených na plánku jsme si dokazovali, že umíme stejně jako človíčkové z knížky Neználkovy příhody každý něco. Třeba chůze na obřích chodidlech, přeskakování potůčku po kamenech, jízda na koloběžkách byly pro někoho jednoduchým úkolem, za který dostal barevné razítko do Neználkova průkazu. Přemýšlení nad labyrintem nebo tajenkou křížovky s tužkou v ruce zas nebylo pro některé človíčky až tak úplně snadné. A tak každé další razítko posunulo závodníky o kousek blíž k pokladu. Plánek cesty Kvítečkovem neboli sídlištěm nad Lužnicí také některým človíčkům zamotal hlavu. Tatínek jedné malenky z mateřské školy dokonce tvrdil, že dokáže zabloudit, i když má mapu a buzolu. Tak snad i díky baterce a dobré náladě překonali i tito závodníci další úkoly na stanovištích u 7. základní školy Helsinská i v interiéru budovy. Překážková dráha připravená z nově zakoupeného atletického náčiní přivedla človíčky až do učeben prvních tříd. U interaktivní tabule hledali malíčkové a malenky spolu s Neználkem třeba Šroubka a Vroubka nebo správnou cestu kvítečkovským labyrintem. Splněním posledního úkolu si človíčkové otevřeli cestu k pokladu a ozdobeni medailí hledali v tajemném zákoutí školní zahrady truhlu. Čekáte, že prozradím, co truhla ukrývala? Opravdový poklad z pohádkové cesty Kvítečkovem je v poznání sama sebe. Už nejsme Neználci, ale nejsme ani Všeználci. Krok za krokem jsme si dokázali, co je v nás, co umíme nebo se chceme naučit. A o to přece šlo.

Když dnes řekneme, že děti znají perfektně hrdiny kreslených grotesek a zahraničních animovaných pohádek, nikoho to nepřekvapí. Znají ale děti také klasické české pohádky? To už nelze říci tak jednoznačně. Přesvědčili jsme se o tom v anketě uspořádané mezi dětmi 1. stupně naší základní školy. Výsledek vyzněl jednoznačně pro dětské grotesky. Klasická česká pohádka začíná pomalu z povědomí dětí mizet. A je to škoda. Tím se z dětského světa vytrácí i poetika příběhu a zužují se vyjadřovací schopnosti. Proto jsme se v naší školní družině rozhodli vrátit alespoň částečně české pohádce její místo. Připravili jsme společný projekt pod názvem Z pohádky do pohádky, do kterého se zapojila všechna oddělení školní družiny. Zaměřili jsme se hlavně na klasické pohádky. Vybrali jsme pohádky Červená Karkulka, Perníková chaloupka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Popelka, Zlatovláska a Kocour v botách. Začali jsme tím, že jsme dětem pohádky přečetli. Potom jsme je rozdělili mezi jednotlivá oddělení. Každá skupina dětí pohádku nejprve vyprávěla, zdramatizovala a následně vytvořila velkoplošné dekorace, kterými jsme vyzdobili třídy. Nakonec každé oddělení připravilo pro ostatní soutěž na téma své pohádky. A tak u Červené Karkulky děti házely „kameny“ vlkovi do břicha, v Perníkové chaloupce poznávaly koření podle vůně, ve třídě, kde byli Dlouhý, Široký a Bystrozraký, hledaly poslepu kuličku mezi kostkami, u Kocoura v botách procházely překážkovou dráhu na pěnových tlapkách, u Popelky přebíraly hrách a fazole a u Zlatovlásky navlékaly rozsypané korále. Každý dostal svou kartičku, kam jsme za splnění úkolu otiskli razítko s postavičkou odpovídající pohádky. Na závěr obdržel každý za splnění všech úkolů pamětní list. Celému projektu jsme věnovali dva týdny. Pohádkové odpoledne se všem dětem líbilo, o čemž svědčil veselý smích, který prostoupil celou školu. Veselé dětské tváře pro nás byly velkou odměnou. Doufáme, že jsme tímto malým počinem alespoň trochu přispěli k oživení klasické pohádky a k republikovému projektu Celé Česko čte dětem.

Obrázky se nám trochu zpřeházely. Zkus si je vystřihnout a pak je seřaď podle toho, jak se příběh stal. A když se ti to podaří, můžeš si je vybarvit. (Děti se oblékají do bund, čepic a rukavic; jdou na zahradu; koulí velkou kouli ze sněhu; na velikou kouli pokládají menší; nasazují sněhulákovi oči z uhlíků a nos z mrkve; sněhulák stojí na zahradě).

S písničkou začínáme ještě v zimním období, postupně (např. po týdnu) se učíme všechny sloky, přivoláváme ptáčky, kteří přezimují v teplých krajích, a ty, co zůstávají, připravujeme na příchod jara.