Online archiv

Stačí k posouzení školní zralosti současný systém spolupráce školek s pedagogicko-psychologickými poradnami, nebo by bylo vhodné plošně testovat úroveň předškoláků? Měly by nadané děti projít už v tomto věku testováním IQ?

Mám pětiletého syna, je to živější kluk, ve školce s ním paní učitelky neustále válčí. Neposlouchá, nechce spolupracovat. V loňském roce jsme navštěvovali paní psycholožku, která usoudila, že Daniel je naprosto normální, pouze má povahu bojovníka, tudíž se na něj musí jinak. Před loňským Mikulášem – tedy před příchodem čertů – byl přesvědčený, že si ho jistě odnesou, protože je ve školce nejzlobivější, má nejvíc puntíků za zlobení. Když jsem mu řekla, že ho jistě paní učitelka zachrání, tak mi řekl: „To určitě, ta mi řekla, že se těší, až mě odnesou.“ Při té představě, že ho budou chtít odnést a nebude nikdo, kdo by ho chránil, jsem se rozhodla, že ho nechám doma a do školky ho na čerty nepošlu. Druhý den jsem se snažila paní učitelce vysvětlit, že jsem ho nechala doma vlastně kvůli tomu, že by se tam necítil v bezpečí, a učitelka se smála. Poté jsem se dozvěděla od maminek, že jim děti doma říkaly, že našeho syna čerti určitě odnesou, protože nejvíc zlobí, a potom, že je strašpytel, protože je nejzlobivější a na čerty nepřišel a že to říkala paní učitelka. Některé děti se mu potom smály. On si z toho naštěstí nic nedělal nebo to tak aspoň vypadalo. Nicméně se mi zdá, že toto je od paní učitelky silně neprofesionální přístup. Stejně jako to, že ho ve školce utvrzují v domnění, že je nejhorší, a podsouvají to i všem dětem. Připadá mi, jako by s tím, že je nejhorší, byl vlastně smířený. Ani se už nemusí snažit, aby to tak nebylo, protože se to nezmění. Co si o tom myslíte?

Co pro předškolní dítě znamená kreslení, malování a další výtvarné projevy? Jsou pro ně důležité? Výtvarné činnosti, či spíše „pokusy“, které jim předcházejí a výtvarnými se postupně stanou, se v určité fázi vývoje objevují u každého zdravě se vyvíjejícího dítěte.

Podle klinické logopedky Kateřiny Slezákové jsou právě lidové písničky a říkadla tím správným nástrojem k rozvíjení dětské řeči. Pokud je nahradíme reprodukovanou hudbou a děti posadíme k televizi nebo k počítači, jejich řečový vývoj tím trpí.

Jako dřevěná skládačka nebo stavebnice, se kterou si děti tak rády hrají, se nám i našim nejmenším začal poprvé jevit na slavnostním zahájení výstavy projektu Každý strom nám něco dává. Ten nás provázel celým minulým školním rokem. Právě tady – ve vstupních prostorách a na chodbách uherskohradišťské mateřské školy Pod Svahy – začaly jednotlivé části do sebe zapadat a vytvářet mozaiku příhod, poznatků a fotografi í. Na začátku školního roku jsme si ve třídách povídali o dobách dávno minulých, kdy žili dinosauři a kdy přesličky vyrůstaly do rozměrů, o kterých se nám dnes ani nezdá. Ještě že máme tolik knížek, které nám v poznávání stromů pomohly. Zkoumali jsme také fosilii neboli zkamenělinu listu stromu přivezenou z mosteckého hnědouhelného dolu. Nic staršího jsme ještě nikdy neviděli. Úplně na nás dýchl pravěk. Na procházce po městě jsme nalezli v jedné ze zahrádek na Svatováclavské ulici také jednu přesličku, která má své prapředky v pravěku. Je to aurakálie a od majitele jsme se dozvěděli, že se jí říká též opičí strom. To proto, že ji nemají rády opice, protože je píchá do nohou, když na něj chtějí vylézt. Při ozdravování dřevin v parku jsme zase jindy viděli, jak se prořezávají stromy. Dělníci přivázaní na lanech se pohybovali na stromech s lehkostí, což vyžaduje odvahu a sílu. V knížkách jsme pak hledali vše, co jsme potřebovali o stromech vědět – jak vypadají, co na nich roste, jak se říká místům, kde stojí… „Pane, to jsou ale věci,“ žasli jsme nad stránkami. Na zahrádce naší školky má každá třída zasazený dárek od lesníků – strom, o který se stará. Za pár let zesílí a zmohutní stejně, jako si o tom často zpíváme v písničce od Zdeňka Svěráka: „Na stejné zemi co my, bydlí tu s námi stromy. Mlčí a hledí si svého listíčka zeleného…, až budete jako svíce, bude nám o pár let více…“ Už víme, že až vyrostou, budou sloužit jako stinná oáza pro odpočinek, a až dospějí, budou rozdávat radost třeba v podobě hudebních nástrojů. Zajímalo nás, jaké nástroje se ze dřeva vyrábějí, a tak jsme si k nám pozvali děti z hudební školy. Ukazovaly nám housle, kytary, klarinety a jiné hudební nástroje. A když na ně při zahájení naší výstavy o stromech zahrály, zazpívali jsme si s nimi: „…jestli bych nechtěl být dřevinou, na sobě mít šaty z kůry, dívat se na všechno shůry.“ Děti měly za úkol společně s rodiči vyrobit nebo namalovat strom, ke kterému se rádi vracejí. Vystavené obrázky a výrobky se návštěvníkům naší výstavy moc líbily. V Uherském Hradišti i jeho okolí je totiž spousta památných stromů, jež jsme během roku navštívili. Mařatická oskeruše je vzácný strom, který roste jen málokde, na památný platan v městském parku u vlakového nádraží upozorňuje návštěvníky Města stromů tabulka. Viděli jsme i Lípu neviny na hradě Buchlově, Hrubý bor nedaleko lesíka Neraze, odumírající dřevo, které poskytuje útočiště drobnému hmyzu v Háji u Mistřic nebo hrušku planušku u Míkovic. Tam všude jsme letos místo školy v přírodě putovali a poslouchali na nádherných místech příběhy stromů z lidových pověstí. Z rozhledny Rovnina jsme pozorovali lesy v krajině, kde se stromy dotýkají nebe, navštívili jsme také místo, kde stromky svůj život teprve začínají – lesní školku. Jeli jsme se podívat i tam, kde stromy mají svého přirozeného nepřítele – chráněného bobra evropského –, do Kostelan nad Moravou. Putování za stromy jsme uzavřeli výletem do míst, kde lidé stromy mění na desky, ze kterých se vyrábí nábytek a jiné předměty – do továrny DYAS v Uherském Ostrohu. Spisovatel Karel Čapek, který pro děti napsal spoustu pohádek, říkal: „Daleko vidět, to je vysoko vyrůst.“ A naše děti si tak už uvědomují, že také povyrostly, a vědí, že každý strom nám něco dává. Třeba jablečný mošt a výborný štrúdl, kterými jsme se na výstavě občerstvovali. A tak jsme do skládačky z kostek vyrobených též ze stromů, položili tu nejchutnější a nejsladší.

Na tuto otázku znají odpověď učitelky mateřských škol. Na zářijovém setkání se jich na ministerstvu školství sešlo 284. Počet zájemkyň tak mnohonásobně překročil kapacitu sálu. A co že je zvedlo z dětských židliček a přimělo přijet do Prahy? Plánovaná revize Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Mnohé mateřské školy s ním pracují už od jeho vzniku v roce 2001. Některé se připojily v roce 2004, kdy došlo k jeho úpravám, a zbylé v roce 2007, kdy ofi ciálně vstoupil v platnost. Dalo by se tedy říci, že učitelky mateřských škol měly poměrně dlouhou dobu na seznámení se s tímto zásadním dokumentem a jeho uvedením do praxe. Přesto jsou známy dva hlavní důvody pro jeho revizi: zpráva OECD, která jej hodnotí jako příliš akademický, což znemožňuje jeho přijetí širokou laickou veřejností, a pak hodnocení ČŠI, jež shledala nedostatky ve vzdělávacím obsahu většiny školních vzdělávacích programů, které v letech 2009–2012 zkontrolovala. Návrh revize z dílny doc. Evy Šmelové, připomínkovaný poradním sborem ministra školství pro předškolní vzdělávání, nemění současnou koncepci, ale RVP PV zestručňuje, zjednodušuje terminologii, odbourává rizika, jako přílohu pro začínající učitelky navrhuje konkretizované očekávané výstupy, zakomponovává gramotnosti, podporuje polytechnické dovednosti (požadavek praxe) a snaží se o provázanost s RVP ZV (alespoň na úrovni elementaristiky). Termínem pro ukončení revize je 1. září 2015. Navrhované tříleté období umožní odborné i laické veřejnosti vyjadřovat se ke shora uvedenému návrhu a napomůže celoplošné diskuzi nad dokumentem, který zcela zásadně ovlivňuje celoživotní vzdělávání většiny české populace. Diskuze bude probíhat také pomocí webového portálu, který bude pro revizi RVP PV zřízen. Tolik hlavní závěry z prvního veřejného setkání zástupců MŠMT ČR, ČŠI, odborníků z pedagogických fakult, zástupců profesních organizací, zástupců z řad zřizovatelů a obchodní komory a především ředitelek a učitelek mateřských škol téměř z celé republiky. Zdálo by se, že zakládají důvody k dobrému startu plánované revize. Proč tedy ten obrovský zájem praxe? Důvody jsou nasnadě. Jednak mají učitelky mateřských škol veliký zájem na tom, aby předškolní vzdělávání děti co nejlépe připravilo pro život. O tom svědčí i fakt, že změnu vzdělávání od předmětového k celostnímu přístupu se znalostí dítěte a jeho zájmů a potřeb uskutečnily jako první z celé vzdělávací soustavy. A druhým důvodem je přesvědčení o nutnosti vlastního celoživotního vzdělávání. Zbývá si jen přát, aby ve své práci nezůstaly osamoceny, tak jako v dobách uvádění prvního rámcového vzdělávacího programu do praxe.

Na náklady spojené se studiem by vysokoškoláci mohli využít stavební spoření. Měly by jim být také k dispozici půjčky garantované státem. Na konferenci České studentské unie na Technické univerzitě v Liberci, která se konala 12. října, to uvedl ministr školství Petr Fiala. Tyto varianty už zvažovali jeho předchůdci, návrh novely o finanční pomoci studentům chce ministr předložit vládě do konce roku. „Zákon nabízí takové dvě základní formy pomoci, jednak je to možnost využití stavebního spoření pro náklady spojené se studiem a jednak je to příprava půjček, které by byly do jisté míry garantovány ze strany státu,“ řekl Fiala studentům. Zatímco dřív byla finanční pomoc navrhovaná v souvislosti se zavedením školného, nyní mají být peníze využitelné na životní náklady během studia. Fiala zároveň upozornil, že studentské výhody, jako například ubytovací stipendium nebo některé daňové úlevy, by měly studujícím zůstat. Součástí plánu zůstává i zavedení zápisného, o jeho výši ale nechtěl spekulovat. „My předpokládáme, že diskuze nad poplatkovou agendou s veřejností by byla zahájena v průběhu listopadu s tím, že někdy na začátku roku 2013 bychom s tím mohli být hotovi,“ dodal. Původně se mluvilo o několika tisících korun za semestr. Podle ministra však bude maximální výše poplatku stanovena zákonem, aby nemohla být libovolně navyšována například vyhláškou.