Online archiv

V mateřské škole Bystřička jsme dětem k loňskému MDD připravili milé překvapení – objednali jsme pro ně výchovně vzdělávací lektorský program Poznej svého psa. Přijela k nám mladá milá lektorka Magdalena Důjková se svou fenkou Barčou, zlatým retrívrem, canisterapeutickým psem. Lektorka velmi poutavou a zábavnou formou dětem vysvětlila, jak se správně chovat ke psům, aby předcházely zraněním, předvedla dětem, jak se mají zachovat v případě útoku psa či jak se psem správně manipulovat. Lektorka dětem předvedla chování při různých situacích se psem a pak s nimi chování nacvičovala. Děti se učily, jak psovi správně podat pamlsek, jak se mají zachovat, pokud k nim přibíhá neznámý pes (nezvedat vlastního malého psa do náruče apod.). A co se našim dětem nejvíce líbilo? Když si mohly samy prakticky vyzkoušet, jak správně vodit psa na vodítku, podávat Barče pamlsky a taky se s ní pomazlit – pohladit ji po srsti. Barča rovněž dětem předvedla, jak je poslušná, a na jaké povely svého pána umí reagovat. Tento program jsme dětem nabídli v rámci plnění školního dvouměsíčního EKO programu nazvaného Máme rádi zvířata. Myslíme si, že jsme tímto programem děti potěšili a připravili jsme jim opět nový, hezký zážitek ze života zvířat. Pes je pro naše děti opravdu kamarád. Poznali jsme již loveckého psa při besedě s myslivcem. Česká policie našim dětem předvedla výcvik policejních psů a poučila děti, jak nám tito psi pomáhají: vyhledávají pohřešované osoby nebo zloděje podle pachových stop, při zemětřesení… A ukázka chytání zloděje s výstražnou střelbou a policejní sirénou na školní zahradě byla úžasným zážitkem nejen pro děti, ale rovněž pro nás, pedagogy! Tak co tomu říkáte? Že by se vám to také líbilo? Bystřické děti mají štěstí na hodné a zkušené učitelky, které mají v oblibě pejsky všech ras. Tuto lásku ke psům (ale i jiným zvířatům) učí děti a vedou je k citlivému vztahu a prožitku ze setkání nejen s pejsky, ale i s ostatními zvířaty malými i velkými. A co nás čeká příště? Výlet za koníčky, ovečkami, kačenkami, kuřátky… U nás na Bystřičce, tam je dobře, mají tam zvířata v každém dvoře!

Děti soutěže milují. Podporují vzájemnou sounáležitost se skupinou, spolupráci a hru pro fair play. V praxi ovšem soutěžení nepřináší jen zábavu, ale také úskalí. To se stává tehdy, pokud učitel vyzdvihuje jen výsledek, nezdůrazňuje průběh hry a zapomíná chválit hlavně ty nejslabší a nejpomalejší děti.

Šašek nechybí na žádném karnevalu Dříve než uspořádáme karneval, ozdobíme si družinu obrázkem šaška. Potřebujeme k tomu lepenkovou krabici, tužku, temperové barvy, klovatinu, štětce, misku na vodu, nůžky, staré knoflíky, tkaničky, pastelky. Použijeme jednu část lepenkové krabice – dostatečně velkou, abychom na ni mohli obkreslit postavu jednoho z dětí. Šašek má velké volné kalhoty i košili a velké boty. Proto mu je k obkreslené siluetě dokreslíme pastelkami. Vybereme nejzdařilejší obrys oblečení a postavu vystřihneme. Šaška pomalujeme temperovými barvami. Na košili mu uděláme puntíky z temperové barvy smíchané s klovatinou. Do těchto puntíků nalepíme na ozdobu knoflíky. V botách pomocí nůžek uděláme dírky a protáhneme jimi tkaničky. Obrázkem si ozdobíme zeď v družině. Obrázek šaška z nalepovaného kartonu Potřebujeme bílý karton, lepidlo na papír, temperovou barvu, gázu (případně jiný kousek látky), provázek na stažení gázy, desku na rozetření barvy, razidla na papír, nůžky. Z bílého kartonu vystřihujeme postupně obličej a klobouk šaška a přilepujeme je na karton. Některé části obličeje se tvoří z několika vrstev kartonu – například oči, pusa. Můžeme také vyzkoušet vystříhat různé části šaška z papíru s rozdílnou strukturou povrchu. Pozadí za šaškem ozdobíme nalepením tvarů z papírových razidel – v našem případě hvězdiček. Na nanášení barvy si připravíme gázu – zmačkáme ji do tvaru koule, kuličku položíme na čtverec z gázy, zvedneme cípy čtverce a svážeme je nad kuličkou provázkem. Temperovou barvu vytlačíme na plastovou desku. Barvu neředíme vodou. Namočíme do ní kuličku z gázy, barvu rozetřeme po desce, abychom na gáze neměli velkou vrstvu barvy, a poťukáváním na nalepeném šaškovi postupně zvýrazňujeme jeho kontury. Tancování pod tyčkou Potřebujeme tyčku dlouhou asi dva metry. Tyčku drží dvě stejně vysoké děti. Úkolem tanečníků je protancovat (podejít, podlézt) pod tyčkou, aniž by se jí dotkli. Pokud se tyčky tanečníci dotknou nějakou částí svého těla, vypadávají ze hry. Nejdříve drží děti tyčku ve vzpažených rukou nad hlavou. Protančí pod ní vždy všechny děti. Poté tyčku dáme o něco níže. Děti, které ji drží, si ji přidržují na hlavě, potom na ramenou, ve výšce loktů, pasu, v půli stehen, ve výšce kolenou. Podaří se některým dětem podlézt tyčku i v této výšce? Hry a soutěže s balonky Potřebujeme nafukovací balonky a provázek na zavázání balonků. Tanec s balonky: Pustíme hudbu a při tancování si pinkáme balonky. Obměna – soutěž pro skupiny: děti se rozdělí do skupin. Každá skupina dostane balonek určité barvy. Pustíme hudbu a při tancování pinkáme do balonku. Podaří se nějaké skupině udržet balonek ve vzduchu až do konce písničky? Obměna – soutěž pro jednotlivce: pokus se ve vzduchu udržet pinkáním co nejdéle dva, tři nebo čtyři balonky. Nafukování balonků: Komu se podaří nafouknout balonek tak, aby mu co nejdříve prasknul? Štafeta s nafouklými balonky: Potřebujeme kuželky, balonky, provázky. Soutěž je určena pro družstva. Před zahájením karnevalu si balonky nafoukneme. Na chodbě nebo na koberci vytyčíme dráhu z kuželek. Úkolem soutěžících je projít co nejrychleji dráhou a pinkat přitom balonkem. Děti projdou dráhu a pinknutím balonek předají dalšímu soutěžícímu z družstva. Balonek nesmí spadnout na zem, jinak se soutěžící musí vrátit na start. Kterému družstvu se podaří projít dráhu rychleji? Malování na balonek. Potřebujeme lihové fixy. Každé dítě si nafoukne svůj balonek a nakreslí si na něj fixem obličej šaška nebo nějaké pohádkové postavy. Balonek si odnese z karnevalu domů.

Jednoduché papírové srdíčko vytvoříme z barevných papírů a z obrázků květin. Co budeme potřebovat? Barevné papíry, papíry s potiskem květů nebo ovoce (můžeme použít listy z katalogů, časopisů, potištěný balicí papír nebo čtvrtku, na kterou jsme předem nalepili vzor z ubrousku), pravítko, tužku, nůžky, průhlednou lepenku nebo lepidlo, stužku na zavěšení. Na papír narýsujeme dva obdélníky velikosti 9 × 11 cm a vystřihneme je. Na jedné kratší straně rohy obdélníku nůžkami zaoblíme. Z druhé strany obdélník nastřihneme třikrát tak, aby nám vznikly čtyři stejně široké pruhy (můžeme si je předem rozměřit a narýsovat pomocné linky, podle nichž pak stříháme). Stejným způsobem si vytvoříme druhý díl srdce z jinak barevného papíru. Oba díly do sebe propleteme a konce proužků slepíme k sobě. Hotové srdíčko nalepíme na přáníčko, na obal dárku nebo přivážeme stužkou ke květině. Srdíček si můžeme vyrobit větší množství a na každé použít jiné papíry. Zajímavá je kombinace jednobarevného papíru a papíru s potiskem nebo dvou potištěných papírů kontrastních barev. Výsledek pak svým vzhledem připomíná patchwork.

Downův syndrom je genetická anomálie ovlivňující celý život jedince. Příčinou je ztrojení 21. chromozomu. Děti s tímto handicapem mívají snížený intelekt a charakteristický vzhled. Integrace je pro ně velkou šancí, možností zúročit potenciál, který mají.

Projekt Klokanův kufr, komplexní metodika pro práci s dětmi a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v předškolním věku, přináší do mateřských škol široce použitelnou pomůcku pro diagnostiku a cílený rozvoj dětských dovedností. Vychází koncepčně z uznávané publikace „Diagnostika dítěte předškolního věku“ autorek Mgr. Jiřiny Bednářové a PhDr. Vlasty Šmardové vydané nakladatelstvím Computer Press. Při tvorbě diagnostického systému autorky vycházely z potřeby pedagogů zjistit, na jaké úrovni se konkrétní dítě nachází. Druhým neméně důležitým úkolem pak bylo rozvíjení specifických dovedností – kniha tedy obsahuje konkrétní obrázky pro dané úkoly a podrobné instrukce k nim. Naším projektem se snažíme tento dynamický diagnostický systém podpořit, seznámit s ním další pedagogy a dát mu reálnou podobu. V rámci projektu tedy vznikla pilotní verze Klokanova kufru, unikátní komplexní pomůcky s diagnostickými kartičkami, skládačkami a vkládačkami a dalšími manipulačními předměty. Pro Klokanův kufr vznikla řada nových ilustrací i koncepčně zcela nových pomůcek. Diagnostická úroveň byla doplněna o další dva stupně. Rozšiřující stupeň slouží dětem, které již základní dovednost zvládly, k procvičení a dalšímu ověření. Naopak zjednodušená úroveň obsahuje materiály, které danou dovednost navozují a slouží dětem, které na základní úrovni selhávaly. Veškeré materiály jsou uloženy v jednotlivých kufřících podle oblastí: zrakové vnímání a paměť, sluchové vnímání a paměť, motorika s grafomotorikou a kresbou, oblast řeči, orientace v prostoru a čase, základní matematické představy. Každou oblast doplňují příručky a záznamní arch pro sledování dítěte v delším časovém horizontu. Celá pomůcka byla certifikována a splňuje veškeré evropské bezpečnostní normy podle NV č. 86/2011 Sb. V rámci projektu spolupracujeme se 32 jihomoravskými mateřskými školami. Dvě učitelky z každé školky absolvovaly semináře vedené přímo autorkami metody a v současné době naši pomůcku ověřují. Náš projekt končí v březnu 2013, další budoucnost Klokanova kufru však zůstává otázkou. Dokážeme si představit její široké použití ve školách mateřských i základních, v přípravných ročnících, při integracích dětí do běžných ZŠ, při práci s různými typy postižení. Není však jednoduché přistoupit přímo k jeho výrobě pro běžný trh, další výroba je vázána podmínkami evropské finanční podpory. Přejeme naší pomůcce hodně štěstí a doufáme, že se nám podaří tuto otázku uspokojivě vyřešit. A dost možná, že si Klokanův kufr jednou najde cestu i k vám, do vaší školky.

Paměť nám umožňuje pracovat, učit se a věnovat se tomu, co nás baví. Pomáhá nám také uchovat vzpomínky a zážitky. A je to schopnost, kterou můžeme trénovat. Dokonce již od dětství.

Ode dne, kdy jsem ve slunné Austrálii svou dceru odevzdávala poprvé ve škole, neuplynulo sice moc vody, ale i tak se dá těžko uvěřit, že už máme za sebou téměř celý první školní rok v řadách australských „před-prvňáčků“ neboli „nulťáčků“ (preschoolers neboli zkráceně preps).

Dnešní děti jsou obklopené digitálními přístroji, dálkovými ovladači a elektronikou okamžitě reagující na letmý dotek. Dospělí to považují za samozřejmé, někteří oceňují, že děti jsou chytřejší a mají víc informací, jiní v příliš těsném kontaktu s informačními technologiemi vidí spíš rizika. Máme školku těmto technologiím otevřít?

Dětská psychologie nepochybuje o nezastupitelném významu prvních let života dítěte. Každá událost i každá osoba, které působí v tomto období, mají zpravidla mnohem větší vliv než vše, s čím se dítě setká v dalších letech.