Online archiv

Hoď si & Hraj

NEVYUŽITÍ OŠD

V letošním roce vládla „paní Zima“ velmi dlouho, a i když se již dávno mělo ujmout své vlády jaro, na zahradě byl stále sníh… Konečně bylo jaro téměř za dveřmi a my jsme se rozhodli ozvláštnit svoji zahradu v Mateřské škole Komenského 44 ve Šternberku zcela novým prvkem. Před začátkem projektu „vrbové chýše“ bylo naším záměrem začlenit do budování zahrady především rodiče dětí a tím podpořit vznik užší spolupráce a porozumění pro naše záměry ve školce. Po vzájemné domluvě se kromě nás, pedagogů a dětí, s velkou ochotou a zápalem do projektu zapojili i učni ze Střední odborné školy lesnické a strojírenské ve Šternberku. Den po Velikonocích jsme se sešli na školní zahradě a pustili se společně do práce. V průběhu stavby se „stavbaři“ dozvěděli, že vrbová chýše je symbolem setkávání se a růstu, a že pro svou vysokou ujímavost a vitalitu byla velmi často využívána pro různé stavbičky již v minulosti. Připomněli si i tradice spjaté s tímto magickým stromem i s jeho léčivými účinky. Společné úsilí bylo završeno obrovskou radostí z dobře vykonaného díla a pýchou malých předškoláků, že mohli pracovat společně se svými „velkými“ kamarády. „Vrbové chýše“ ještě nestačily ani zapustit kořeny a již si svým vzhledem a atraktivitou získávají všechny rodiče, děti i náhodné kolemjdoucí. Dali jsme tak vzniknout novému prvku, který umožní dětem větší kontakt s přírodou, a ty tak budou moci poznávat přírodní zákonitosti v praxi, z vlastních zkušeností. A jak se nám dílo povedlo? Posuďte sami…

Společně. Za tímto slůvkem se skrývá celoroční projekt Mateřské školy FrýdekMístek, Anenská 656, p.o., jenž se ve školním roce 2012/2013 zaměřuje na prohloubení spolupráce a přátelství mezi dětmi nejen v jednotlivých třídách, ale taktéž mezi dětmi celé MŠ, mezi jednotlivými pracovišti (Anenská a J. Trnky) a v neposlední řadě taktéž na prohloubení vztahů s rodinou a ostatními partnery školy. V popředí projektu stojí přátelství jako mezilidská hodnota, jež si podle názoru kolektivu MŠ zaslouží uznání a velkou pozornost! V rámci projektu byla a ještě bude organizována celá řada třídních a školních aktivit, které obohacují výchovně-vzdělávací program v MŠ, a věříme, že i samotný život rodin. Velký důraz klade mateřská škola na spolupráci s rodiči. Zaměstnanci školy jsou si vědomi, že období do 6–7 let je „základním stavebním kamenem“ pro další rozvíjení a „bytí“ dětí, a proto se snaží prostřednictvím společných, a většinou zábavných, aktivit s rodiči předat tento názor právě jim, rodičům dětí. Od září byla realizována již řádka akcí pro děti a rodiče vycházející z podstaty projektu. Ráda bych zmínila alespoň některé z nich: Zářijové neformální třídní schůzky jednotlivých tříd seznamují rodiče s třídními vzdělávacími programy. Schůzky probíhaly společně s dětmi a rodiče seznámily s obsahem výchovně-vzdělávací práce třídy prostřednictvím zábavných úkolů. Listopadová brigáda na školní zahradě prohlubuje nejen vzájemné vztahy mezi školou a rodinou ale zároveň i vztah k přírodě. Posezení u vánočního stromečku zdůrazňuje tradice Vánoc a hodnotu společného prožívání. Odpoledne s tatínky vtahuje do aktivit předškolní výchovy téměř chybějící mužský element, ať už v podání „Pokusů a objevů“ či v podání „Valentýnském“. Karneval probouzí v rodičích jejich vlastní dětství a chuť si hrát. Den zdraví vede k uvědomění si nutnosti pečovat o své zdraví již od útlého věku. „Společně s Marťanem“ jsou interaktivní semináře pro rodiče obohacující zájemce o informace a zkušenosti z oblasti předškolní výchovy. Do konce školního roku proběhnou nebo již proběhly například ještě „Čarohrátky“ – společné „čarování“ dětí a rodičů na školní zahradě, „Den matek“ – typické či netypické setkání maminek k jejich krásnému svátku nebo „Závěrečná“ – rozloučení se školáky a celým školním rokem. V rámci těchto akcí nám jde samozřejmě o prvotní společné prožívání dětí a rodičů, dále pak také seznámení rodičů s prací pedagogů. Stále je totiž mezi rodiči ještě rozšířen názor, že paní učitelky si s dětmi „jen hrají“ nebo je „jen hlídají“. Touto přirozenou formou chceme rodičům přiblížit naši cílenou práci a některým z nich i ukázat, jakým směrem se mohou na cestě výchovy svých dětí vydat. Zda se vydají, záleží už jen a jen na nich samotných… Závěrem si dovoluji uvést motto celého projektu, jenž vystihuje jeho hloubku a podstatu: „Všichni jsme andělé pouze s jedním křídlem. A můžeme létat tehdy, objímáme-li jeden druhého.“ (Luciano de Crescendo)

Putování s Vteřinkou je název doprovodného projektu ŠVP pro tento školní rok v naší školce. Zdálo by se, že pojem čas bude pro děti velmi nezáživným a abstraktním pojmem. Spolu se skřítkem Vteřinkou se vydáváme na cestu za štěstím, přátelstvím a poznáním a děti to kupodivu velmi baví. Proběhla témata jako čas nových kamarádů, rok přátelství, hodina s knížkou, podzimní období, celou dobu v pekle, čas splněných přání a nyní nás čeká chvilka pro sebe, jarní týdny, den s maminkou, kalendář přírody, Vteřinka sportuje a hodinky na cestách. Poznáváme různé druhy hodin – stolní, náramkové, budíčky, minutky, kyvadlové, vodní, sluneční, digitální a jiné. Umíme dokonce pojmenovat hodinové ručičky, víme, která se pohybuje nejpomaleji, porovnáváme, zkoumáme, vážíme budíčky i měříme je, máme spoustu otázek a odpovědí a pomyslných soutěží o nejtlustšího, nejbarevnějšího, nejtěžšího, nejmenšího budíčka nebo hodinky. Na tabuli vzniklo naše Kouzelné hodinářství. Děti losují z kouzelné krabice obrázek a o něm si důkladně povídáme – komu asi hodiny sloužily, kde je můžeme vidět, jak jsou barevné, jak se jmenují, kolik mají ručiček, jaké tvary na hodinách najdeme, a další otázky kladou děti, a tak objevujeme další skrytá tajemství. Poté je obrázek slavnostně umístěn právě do hodinářství. K čemu slouží hodiny? Funkci hodin jsme si vyzkoušeli názornou zábavnou hrou s padákem, k jehož středu byly připevněny dvě stuhy – kratší pro dítě-hodinku a delší pro dítě-minutku. Ostatní děti představovaly čísla na hodinách. Minutka oběhla se stuhou celý kruh, znamením popostrčila hodinku, která poskočila o jedno číslo kupředu. A kdopak řídí převlékání do úborů a pyžamek? Přesýpací hodiny, kterých máme sbírku s různými délkami sypání, nebo i kuchyňské minutky od dětí. Našla se i spousta básniček a písniček k tématu. Přímo se vybízí i přiblížení časových pojmů, jako jsou den, noc, roční období, a také časových úseků od vteřinky až po rok, léta a staletí, zavítat můžeme tak i do historie, encyklopedií a zkoumat, čím řídili čas naši předkové. Praktickými pokusy jsme si ověřili princip hodin slunečních, přesýpacích a vodních. Navštívili jsme poutavou, dětem přizpůsobenou přednášku Hodiny ze Schwarzwaldu v Muzeu Českého krasu v Berouně a shlédli tak vzácné historické exponáty. Ve třídách vznikly sbírky skutečných hodin a budíčků. Děti je přinesou z domova, představí ostatním a poví o nich smyšlený nebo skutečný příběh. Nesmí chybět fotografie dítěte s hodinkami na památku a jejich uložení na speciální místečko, kde vzniká sbírka a kde je všem dětem umožněno si v klidu sednout a všechny exponáty si vzít opatrně do ruky a prohlížet si je kdykoli během dne, ovšem za dodržení pravidel. Po spinkání nás tak musí rozhodně vzbudit nějaký budíček od dětí… a každý den jiný. Největší obdiv sklidily skutečné hodiny-kukačky. Kukáme a počítáme tak velmi často. Z donesených výstřižků si děti průběžně vytvářejí vlastní knihu o hodinách, lepí je do připravených složených papírů-knížek s vlastnoručně vyzdobenou úvodní stranou. Mnohé děti si i hodiny samy vymýšlejí, navrhují a kreslí je do knihy. Tyto knížky si pak vzájemně půjčují a zvědavě okukují, jakou sbírku již každý vytvořil. Vteřinkovy hodiny Naše Vteřinkovy hodiny ve třídě nám neukazují kolik je hodin, ale to, jak šel čas v naší třídě od září. Střed hodin zdobí samotná postavička pana Vteřinky, která se otáčí. Každý puntík pak zdobí obrázek značící soubor činností, jimiž jsme se v daném období zabývali. Podzimní list značil například naše povídání o podzimu, všechny naše podzimní říkanky, hry a písničky. Děti s oblibou posouvají pana Vteřinku na ty bodíky, které si chtějí zopakovat nebo se k nim vrátit, protože se jim líbily. Ve výtvarném tvoření už průběžně vznikla celá řada rozmanitých hodin a budíků-pekelné, pohádkové, křemílkovské hodiny s jednou ručičkou, kukačkové se šiškami, vánoční, zimní, jarní. Nápady se jen hrnou a další nás během roku napadají, ačkoli jsme s kolegyněmi původně nad činnostmi tápaly. Do naší hry jsme vtáhli i rodiče, kteří společně s dětmi plní drobné úkoly. V našem knižním koutku přibyly jejich zásluhou pohádky pojednávající o čase a hodinách, ze kterých si vybíráme příběhy na spaní. Aktuálně byla vyhlášena velká výtvarná soutěž pro rodiče a děti „Hodiny, hodinky, budíčky“, takže se těšíme na výstavu výrobků netradičních měřidel času. První výrobky už dorazily, jsou nádherné a plné fantazie. Nalistujte naše webové stránky www.mstovarni. cz a můžete se v časopise Motýlek podívat, jak to všechno nakonec dopadlo a jak šikovné máme rodiče a děti. Množství materiálních činností samozřejmě vyvažuje i hlavní myšlenka projektu. Skřítek Vteřinka proto chválí všechny děti i rodiče za to, že si umějí udělat chvilku času na zábavu, poznání, rodinu, kamarády i sami na sebe. A to má v dnešním světě hodnotu nejvyšší.

Příroda je nejlepším místem, kde trávit volný čas. Především v dnešní době je pohyb venku pro děti velice důležitý. Příroda nabízí mnoho možností pro zdokonalování pohybových dovedností.

Louka na krabicích Než se pustíme do tohoto tvoření, pozorujeme na vycházkách a na zahradě květiny, všímáme si jejich barev a tvarů. Na louku potřebujeme barevné papíry, nůžky, lepidlo na papír, tuš, anilinové barvy, bílý karton, štětec, misku na vodu a několik různě velkých lepenkových krabic. Jejich různá velikost je ku prospěchu věci, protože po dokončení práce je používáme nejen na výzdobu družiny, ale i jako kulisy, když dramatizujeme pohádky. Krabice polepíme bílým kartonem. Anilinovými barvami na ně malujeme květiny. Pampeliškové květy jsou vyrobeny z proužků žlutého papíru. Nastříháme si asi centimetrové proužky z papíru A4 – po kratší straně. Proužky přehneme a přilepíme na konci k sobě – máme tvar slzičky. Tyto slzičky lepíme těsně vedle sebe po obvodu kruhu. Začínáme vnějším kruhem a postupujeme dovnitř pampelišky. Takto se nám podaří vytvořit prostorový tvar pampelišky. Pozadí domalujeme světle modrou anilinovou barvou a kontury některých květin a rostlin zvýrazníme černou tuší. Sluníčko Potřebujeme barevný karton, temperové barvy, štětec, misku na vodu, špejle a tuš. Na karton, bílý nebo barevný (žlutý, oranžový, červený) vymáčkneme z tuby temperové barvy – červenou, modrou, okrovou. Prsty jej roztíráme po kartonu. Nepoužíváme vodu. Až barvy zaschnou, kreslíme černou tuší pomocí štětce a špejle sluníčko. Obrysy zvýrazníme bílou temperou. Na dozdobení sluníčka použijeme otisky štětce, nebo můžeme práci štětcem postříkat. Hry na zahradě Využíváme hezké počasí k pobytu na zahradě. Projdeme se po zahradě (parku), podíváme se na kvetoucí květiny a zkusíme je pojmenovat. V družině potom porovnáme názvy květin, jak je známe my, s názvy květin v atlasu rostlin. Pokusíme se najít další informace o květinách na internetu. Nejsou některé z nich chráněné? Rostou nám na zahradě léčivé rostliny? K čemu se používají? Soutěž se švihadlem: Uspořádáme soutěž ve skákání přes švihadlo. Dříve než soutěž proběhne, ponecháme dětem několik dní k trénování a procvičování. Komu se podaří udělat nejvíce přeskoků bez přerušení? Kolotoč se švihadlem: Jedno z dětí drží švihadlo za jeden konec a točí jím asi ve výši kolen. Děti stojí v kruhu a švihadlo přeskakují. Komu se nepodaří přeskočit a přeruší točení švihadla, vypadá ze hry. Lano – děti se pokoušejí probíhat pod točícím se lanem tak, aby se ho žádnou částí těla nedotkly. Lano drží dvě děti postavené od sebe na vzdálenost asi pět metrů. Nemáme-li lano, můžeme použít spojená silnější švihadla bez držadel. Přetahování s lanem: Děti vytvoří dva týmy. Kterému týmu se podaří přetáhnout soupeře k sobě za středovou čáru? Kadeřnický salon: Využijeme květin, které nám rostou na zahradě a před školou, a pokusíme se vytvořit květinové účesy. Můžeme také používat květiny umělé. Pletení věnečků: Rostou-li nám na zahradě nebo v blízkosti školy pampelišky nebo kopretiny, naučíme se plést věnečky. Vazby z čerstvých květin: Pokusíme se vyvázat z volně rostoucích květin vazby do vázy. Samozřejmě používáme pouze rostliny, které hojně rostou a nejsou chráněné. Překážková dráha: Připravíme pro děti překážkovou dráhu. Zvítězí ten, kdo ji proběhne v nejkratším čase. Dětem dáváme různé úkoly – prolez látkovým tunelem, část dráhy proběhni a pinkej při tom míčem o zem, proběhni mezi kuželkami, přeskoč krabice (stavebnicové molitany), podlez lano upevněné asi 30 cm nad zemí, přenes kyblík s pískem (vodou, kamínky)… Chůdy: Uspořádáme soutěž v chůzi na chůdách. Používáme kyblíčkové nebo lyžařské chůdy. Zkoušíme také učit se chodit na klasických dřevěných chůdách. Stan: Vyzkoušíme si stavění nejjednoduššího typu stanu. Hrajeme honičky a hry s míčem Ohni hřbet: Děti vytvoří kruh tak, že udělají stoj rozkročný a se sousedem se dotýkají chodidly. Do míče se mohou trefovat pouze sepnutýma rukama. Hrajeme v předklonu. Míč se pohybuje pouze po zemi. Úkolem hráčů je poslat míč soupeřovi mezi nohy. Pokud někdo nestačí míč zachytit a prokutálí se mu mezi nohama, musí se otočit zády do středu kruhu. Zpět se může vrátit v případě, že se mu podaří poslat míč mezi nohy jiného hráče.

Tisk je technika zdobení textilu otiskem razítek nebo tiskátek. Tisk razítky nebo tiskátky je snadná a efektní metoda zdobení textilu. Bez obav můžeme pracovat i s dětmi. Při práci je důležité mít pracovní oblečení, neboť se snadno zamažeme a barvy se většinou těžko odstraňují. Doporučuji chránit si i ruce vhodnými rukavicemi a pracovat na omyvatelné desce nebo stole. Pokud tiskneme například na trička nebo polštáře, vsouváme mezi látky fólii, aby barva neprosákla. Razítka si můžeme koupit hotová, ale lepší bude, pokud si svá originální razítka vyrobíme. Nejjednodušší razítko je z brambory. Stejně snadno si vyrobíme razítka z houbiček na nádobí nebo z gumy. Trvalejší razítko vytvoříme tak, že na dřevěný špalíček nalepíme vyříznutý tvar z linolea, gumy nebo korku. Barvu na razítka nanášíme štětcem, válečkem nebo houbičkou (můžeme použít i více barev najednou a dosáhnout tak např. mramorového efektu) nebo si jednoduše barvu v tenké vrstvě natřeme na umělohmotnou nebo skleněnou podložku a razítko do ní namáčíme. Barvy používáme krycí, jsou hustší než transparentní a na látce se nerozpíjejí. Jsou vodou ředitelné a k dostání jsou v dostatečném množství odstínů. Před začátkem práce vždy vyzkoušíme otisk na papír nebo raději na odstřižek látky. Je nutné vyzkoušet, kolik barvy má na razítku být. Pokud je jí málo, je otisk nezřetelný, pokud je barvy moc, vytlačí se do stran a vytvoří nevzhledný plastický okraj. Jako tiskátka můžeme použít vše, co má zajímavý plastický povrch, proutěnou kuličku, bublinkovou fólii, tužky, dřívka, mušle, listy… Vytvoříme si květinový vzor, kterým můžeme ozdobit všechny možné bytové i módní doplňky. Vedle krycích barev na textil, budeme potřebovat řezák, štětec, houbičky na nádobí, gumu, kousek bublinkové fólie, gumičky a látku, na kterou budeme tisknout. Ideální je bavlna a hedvábí. Řezákem odřízneme hrubou část houbičky. Houbičky rozřežeme na menší kousky a pomocí gumiček z nich vytvoříme květy, listy nebo jiné tvary. Z plastické gumy vyřízneme tvar listu a řezákem vytvoříme jemné rýhy v místech žilkování. Na podložku rozetřeme modrou barvu a lehce do ní namáčíme tiskátko, které jsme vytvořili svázáním bublinkové fólie gumičkou. Před samotným tiskem na látku si vyzkoušíme kvalitu otisku na odstřižku látky. Na květ z houbičky použijeme zelenou barvu. Postupujeme stejně jako při práci s fólií. Do zbytku zelené barvy přidáme okrovou a s ní dotvoříme obrázek otisky lístků. U gumového razítka je potřeba si zvlášť dobře vyzkoušet množství použité barvy, abychom si celý obrázek nezničili. Na závěr ještě otiskem konce tužky přetvoříme čtyřlístky na květiny. Hotový obrázek dobře zažehlíme podle návodu na barvách. Můžeme ho zarámovat, vytvořit z něj gratulaci nebo ho třeba našít na polštář. Hotové výrobky pereme ručně, nejlépe v mýdlové vodě.

„Sním o škole, která je místem, kde se žije a učí, o škole, ve které má úcta k člověku přednost před jeho výkonem, ve které je možné člověkem být a člověkem se stávat.“ V souvislosti s dokončováním absolventské práce mě zaujala citovaná slova Martina Jäggleho. Snad proto, že jako začínající učitelka mám také své sny? Možná.