Už se vašim dětem stýská po skutečné školní lavici a po komunikaci s kamarády bez limitů obrazovky? Také můžete po návratu do obvyklých kolejí vydat kuchařku rychlých receptů? Ráda bych se ohlédla pohledem matky zpět za týdny vzdělávání v nestandardních podmínkách.

Moje dcera navštěvuje čtvrtou třídu základní školy. Když došlo k uzavření škol, nacházeli se čtvrťáci na lyžařském výcviku. Ten zrušen nebyl, a tak děti zůstaly až do konce pobytu. Po návratu si ze školy vyzvedly učebnice. Poté už celá výuka probíhala on-line. 

A co tedy tento zvláštní čas dal a vzal? A čím se můžeme inspirovat do budoucna? V komunikaci trojúhelníku škola – dítě – rodič získal každý nové kompetence, které jsou použitelné do dalšího vzdělávání. Osobně oceňuji průběžné rychlé zpravodajství vedení školy i okamžité překlopení výuky do prostředí on-line. Nevznikly žádné prodlevy. Je vyžadován stejný přístup jako v kamenné škole, tj. omlouvání z výuky, příprava domácích úkolů, zapojení rodičů do spolupráce (podpis úkolů). Adaptace všech byla rychlá. Nejde však o tradiční výuku on-line, protože tento způsob nebyl svobodnou volbou na rozdíl třeba od on-line kurzů na univerzitě. Šlo o přizpůsobení se vzniklé situaci. To vše je povzbuzením a odpovědí hlasům, že jsou učitelé nepružní, neobstáli by v jiném oboru apod. 

Placená zóna

Veronika Zavřelová

Související články