Zabijačka jako součást výuky?

Jsou lidé, kteří tak rádi vyprávějí o návratu k rodovým kořenům a přírodnímu způsobu života, k čemuž obvykle ještě přidají superlativy na adresu farmářských trhů. Zarazí se však ve chvíli, kdy je převedete od teoretických řečí k realitě. Třeba k sekeře a špalku. V extrémním případě může nevinná výměna názorů skončit nepříjemným sporem a obviňováním. Nevěříte?   

Výchova k životní odolnosti 

Až příliš si dovolil myslivec, který na brněnském sídlišti použil veřejný stojan na prádlo pro zavěšení uloveného divočáka. Zpráva o „skandálním“ činu spolu s fotografiemi opracovávaného zvířete se před nedávnem objevila v bulvárních médiích a poté kolovala po internetu. Informace lokálního významu se stala záminkou pro vášnivé debaty, že něco takového nelze trpět, protože to může ublížit dětské psychice. Čtenáři, kteří zprávu dočetli až do konce, se mohli dozvědět, že zmíněný muž neprovedl nic nezákonného, což ostatně zjistili policisté přivolaní na místo činu. Na celé věci není důležité, co se ve skutečnosti stalo, ale jaké reakce to vyvolalo. A právě tento jev prozrazuje o naší společnosti cosi hlubšího, o čem má smysl přemýšlet v širších souvislostech.  

Berme to jako inspiraci pro zamyšlení, zda je správné uchránit děti od podobných scén, anebo je naopak přirozeně vracet k normálnímu životu a venkovským tradicím. Pokud zazní jasné „ne“, můžeme rodičovské odmítnutí zahrnout do stejné kategorie jako ochranu nedospělých potomků před pohledem na těžce nemocného, umírajícího nebo zemřelého člověka, třeba prarodiče. V případě, že odmítáte držet nedospělé dcery a syny v umělém světě bez sebemenších výjevů utrpení a násilí, vydáváte se na složitější cestu. S mírnou nadsázkou tomu říkejme výchova k životní odolnosti.  

Představte si kupříkladu, že smělý pedagog na rodičovské schůzce zmíní nápad věnovat se tématu domácího zvířectva od začátku do konce, včetně názorných prvků. Sklidí podobné reakce jako zmiňovaný lovec z moravské metropole? To samozřejmě záleží na složení rodičovského publika. Jiné to asi bude na venkovské základce, jiné ve škole uprostřed panelákové čtvrti. Není však důvod od podobných námětů pro výuku či projektové dny utíkat.  

Těžko odhadnout, kolik rodičů žáků osmých tříd by dovolilo školní exkurzi na jatka a jak by se tvářili na možnost zhlédnout alespoň část z toho, co se obvykle odehrává na venkovských zabijačkách. Někdo z vás namítne, že to všechno lze najít na YouTube. Jistě, videoukázek na síti je dostatek, ale „živé“ představení nic nenahradí. Mimochodem, kdo chce v rámci osvěty jen zlehka navodit atmosféru, může použít ukázku ze známého českého filmu Postřižiny anebo správný obraz z dílny Josefa Lady.