Markétka se narodila v srpnu 2014. Bylo to krásné, zdravé, dobře prospívající dítě. Kolem jejích prvních narozenin se ale vše najednou změnilo.

Ve čtyřech měsících se Markétka smála nahlas, používala dětské výrazy, v sedmi měsících věděla, kdo je máma, táta, bába. Na otázku se vždy otočila správným směrem. V devíti měsících začala napodobovat prasátko nebo indiána. Motoricky byla velmi hyperaktivní. Chodit začala v jedenácti měsících, nikdy neposeděla, pořád někde pobíhala. Změna nastala zhruba po roce.


Každý nákup končil řevem

Markétka se najednou nezajímala o věci kolem – nereagovala na zvukové hračky, na zavolání, na pejska za plotem. Když jsme koukali z okna a pozorovali auta, jako by je přehlížela. Na druhou stranu byla přecitlivělá třeba na smrkání nebo cvaknutí vypínačem. Vždy se při takovém zvuku rozplakala.

Když jsme jezdili v kočárku, nemohla jsem ani na chvíli zastavit, jinak hrozně křičela, vylézala z kočáru, dělala strašné scény. Nákup s ní nebyl vůbec možný. V nákupním vozíku neposeděla, shazovala věci z regálů, utíkala po prodejně a nedala se zastavit. Každý nákup končil řevem. 

Začaly jsme spolu chodit na cvičení rodičů s dětmi. Pro většinu matek to byla oddychová činnost, kde si pokecaly, děti pohrály a spokojeně odcházely domů. Pro mě to však byla velice náročná půlhodina, kdy jsem jen běhala po tělocvičně, naháněla Markétku a snažila se ji namotivovat, aby spolupracovala s cvičitelkou a hrála si jako ostatní děti. Místo spolupráce si ale holčička dělala, co chtěla. Běhala po namalované čáře tam a zpět. Na konci hodiny jsme spolu pro změnu bojovaly, abych ji vůbec usadila do kočáru. 

Moje maminka začala mít podezření, že něco není v pořádku. Mně se ale samozřejmě zdálo vše v normě. Prostě jsem si říkala, že mám jen hyperaktivní dítě a že z toho vyroste, že je ještě malá a má na všechno čas. Ostatně, pořád ještě zvládla ukázat, kde jsou hodiny, krtek, jak je veliká, pořád si ještě prohlížela obrázky v knížce a chtěla je pojmenovávat.


Placená zóna

Magdalena Čížková