Byl poklidný letní den. Obláčky pluly po modré obloze jako kynuté knedlíky, na polích zlátlo obilí a v rybníce kuňkaly žáby. Pak to přišlo.

Televizní hlasatelka Regina Pufertová pronesla v živém vstupu dramatickým hlasem do mikrofonu: „Vážení televizní diváci, přerušujeme naše pravidelné vysílání odpoledních zpráv z regionů a přepojujeme na tiskovou konferenci ministerstva školství.“ 

Ministr Jerhot si ve své pracovně posunul na nose respirátor s logem moudré sovy a jal se horlivým hlasem vykládat, jak českému školství chybí šest tisíc pedagogů a v blízké budoucnosti by to mohl být až dvojnásobek. Ministerstvo proto vyhlašuje kampaň Začni učit, občane!, jež má přilákat za katedru nové posily. Náměstek Tomíček ještě dodal, že vzhledem k závažnosti situace nemusí již noví učitelé dokládat osvědčení o pedagogickém vzdělání. Nakonec vystoupila aktivistka Švadlenková z neziskovky Osiřelá škamna a ukázala na kameru fotografie uslzených dětí, jimž odpadlo odpolední vyučování občanské výchovy.

To zabralo. 

Zpráva se začala po české kotlině šířit rychlostí blesku. Dělníci zastavovali soustruhy, strojvůdci lokomotivy, právníci přerušovali soudní líčení, chirurgové operace, exekutoři exekuce. Pekař Makovec nedopletl vánočku, shodil zamoučenou zástěru a vyrazil na autobus. Listonoš Kukleta odhodil do louže rekomando, z brašny vysypal zbylé dopisy a skočil na svůj bicykl. Karmelitánka Marie Cecílie upustila na zem růženec, pokřižovala se a rozběhla se bosky z kláštera.

Všichni uháněli k nejbližší základní škole.

Mezitím se nicnetušící René Kodejšek, ředitel ZŠ Horní Ouholičky, mračil nad rozpracovaným rozvrhem, jenž byl děravý jako řešeto. Chyběli mu dva fyzikáři, výtvarkářka, učitelka prvouky a kdokoli na Hejného počty. Vzápětí nato se dveře ředitelny rozrazily, jako by do nich zadul vítr severák. 

První dorazil daňový poradce Pětioký nabízeje, že vezme v šestce přírodopis a hudebku, protože má doma jezevčíka a vozembouch. Hned za ním dosupěla zubní laborantka Selixová s tím, že bude učit literární seminář, jelikož v mládí četla knihy Já, Claudis a Vejce a já. O výuku výtvarné výchovy se přetahoval malíř pokojů Umlauf s podomním prodejcem Chocholatým, který se jednou při dešti schoval v galerii Vltavín, kde právě probíhala výstava aktů. 

Po chvíli už začalo být v ředitelně těsno. A volných míst ubývalo i v rozvrhu. Na prvouku měl ředitel Kodejšek najednou dva laryngology a vedoucího z pneuservisu. O fyziku projevila zájem pedikérka, mentální kouč a několik čalouníků. Hejného matematiku si pod svá křídla vzal vyučený kadeřník Sichrovský, což ranilo developera Dibabu, jenž strkal řediteli do kapsy naditou obálku za příslib, že na něj zbude aspoň volitelný zeměpis či dvě půlené hodiny dílen.

Situace se stávala neudržitelnou. Ministerská kampaň měla takový ohlas, že adepti na učitelská místa se už ani nevešli do školní budovy, a tak se snažili dostat dovnitř po hromosvodu, případně skokem z přilehlých borovic, což se neobešlo bez následků. Leasingový specialista, jehož životním snem bylo učit vlastivědu na zkrácený úvazek, skončil s vyvrknutým kotníkem poté, co se s ním zřítila okapová roura u kabinetu biologie. Prodavač biblí, jenž zatoužil mít odpolední tělocvik s deváťáky a vrátil se kvůli tomu z emigrace v San Franciscu, zahučel do komína. Dodnes nezvěstná je realitní makléřka, co chtěla na druhém stupni přednášet etickou výchovu a snažila se dostat do školy kanalizací.  

Nebezpečnému mumraji udělala konec až hospodářka Emílie Buriánková. Mlčky rozdala mezi uchazeče o kantořinu výplatní pásky za minulý měsíc a vytištěné e-mailové stížnosti od rodičů. Na otázky po benefitech a patnáctých platech se hurónsky rozesmála hýkajíc jako oslík Vendelín. 

Chvíli bylo ticho. Pak se konsternovaní adepti učitelského řemesla začali pomalu rozcházet. Jen jeden copywriter z reklamní agentury ještě zoufale vykřikl, že by chtěl na půlúvazek učit pěstitelské práce, ale jeho manželka jej rychle odtáhla pryč hrozíc mu motyčkou. A tak nakonec zůstal ve školství jen nahluchlý koloťuk od dráhy, co se původně hlásil na doučování aritmetiky, ale pak byl ředitel rád, že alespoň pomůže školníkovi v zimě skládat uhlí a odklízet sníh.

A chybějící učitele se snažil René Kodejšek sehnat pomocí inzerátu v Kantorském věstníku, ale moc nadějí si nedělal. Ledaže by ministerstvo přišlo s nějakou kampaní.


Ervín Bedrníček