Dívám se do sebe…

… co tam vidím? V tuhle chvíli obavy, strach, vztek, hnus z toho, co probíhá na Ukrajině. Když jsem posílala minulé číslo do tiskárny, válka sice byla někde na obzoru, ale v skrytu duše jsem doufala, že k ní nedojde. A teď už je v plném proudu a znamená utrpení pro mnoho lidí. Vás v mateřských a základních školách se současné dění dotýká velmi silně. Přišly k vám děti z Ukrajiny, některé se možná bojí, protože mají za sebou šílenou cestu do bezpečí, jiné na první pohled působí, jako když se jich to až tak nedotklo. A vás se jistě válka také dotýká, je nedaleko a vzhledem k „palebné síle“ ruského státu netušíme, jak se situace vyvine. Jsem moc ráda, že se české školky a školy otevřely i ukrajinským dětem. Společnost vrstevníků, byť cizojazyčných, je normální svět, do kterého patří. Ta jeho část, kde si hrají, učí se, navazují kamarádství. Kde jim je dobře.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, vy se ovšem v této vypjaté situaci také potřebujete cítit dobře. Možná o to víc teď myslete na věci, které vám svědčí, zachovejte si zvyky, z nichž máte radost. To, že jste smutní, bojíte se nebo je vám zle z války za obzorem, je normální. Jen tím pokud možno nevyplňujte celé své dny. Když přestanete dělat věci, co vám pomáhají, lidem na Ukrajině nepomůžete a sobě neprospějete. Myslete tedy i na sebe.

Mgr. Marie Těthalová