Netlač řeku

Váš odklon od psychoanalýzy ke gestaltu kopíruje cestu jeho zakladatele, německého psychoanalytika Fredericka Perlse. Co vás ke změně psychoterapeutického směru vedlo?

Psychoanalýza mě kvůli své nedirektivnosti tolik neoslovila a také mě odradilo, že trvá strašně dlouho. Ve Francii jsem měla zkušenost s psychoanalytickou terapií, ale neoslovila mě ani osoba terapeutky, ani přístup. Léčivá síla plynoucí ze vztahu mezi terapeutem a klientem je sice základem i jiných psychoterapeutických směrů, ale u gestaltu mi připadala silnější. Navíc jsem měla kolegyně, které na výcvik pěly chválu. V pražském Institutu pro výcvik v Gestalt terapii (IVGT) mě zaujala hravost a kreativita, lidé na přijímacím pohovoru na mě působili nesmírně příjemně.

Můžete srovnat zážitky ze školy se současnou osobní zkušeností s gestalt výcvikem?

S psychoanalýzou mám spíše teoretické zkušenosti a teorie je velmi zajímavá, motivovala mě k dalšímu studiu a k profesnímu směřování. Gestalt přístup z psychoanalýzy v mnohém čerpá, i já z ní při své práci vycházím. V praktické – tedy sebezkušenostní – rovině jsem ale cítila, že psychoanalýza není pro mě. A co se gestaltu týče – dvouleté sdílení ve skupině pro mě jako pro introvertku bylo náročné. Dělalo mi potíže mluvit před kolegy o niterných věcech, ale velmi mě to posunulo. Z prožitků, na něž jsem si v tomto procesu sáhla, čerpám i v individuální terapii, kam docházím rok a půl. 

Se současnou psychoterapeutkou jste si porozuměly lépe než s francouzskou psychoanalytičkou?

Rozhodně – jsme si věkově blízké a setkání s ní mi pomáhají překlenout náročná životní období, nahlédnout věci z výšky a pochopit, proč je taková zkušenost pro psychologa nezbytná. Nedělá mi problém být plně v roli klientky a na setkání se vyloženě těším.