Kreslit lehce, zpívat tence

Mgr. Milena Kmentová, Ph.D., vystudovala speciální pedagogiku – učitelství na speciálních školách s prohloubenou HV. Pracuje v CMŠ Laura v Praze. Dále působí na katedře hudební výchovy PedF UK. Vede akreditované semináře v NPI a lektoruje pravidelně pro Českou obec sokolskou. Spolupracuje s Českou školou bez hranic. V Portálu vyšly její knihy Slovo, slůvko, slovíčko, honem poběž, písničko!, Třída zpívá ÍÁÍÁ a Kreslíme lehce, zpíváme tence.

Můžete představit svou novou metodickou příručku?

Cílovou skupinou publikace Kreslíme lehce, zpíváme tence: Rozvoj grafomotoriky s hudebními činnostmi jsou děti na konci předškolního období v mateřských školách, děti v přípravných třídách základních škol a pochopitelně jejich učitelky. Publikaci tvoří osmnáct kapitol s podobnou strukturou: motivační příběh a píseň, hry rozvíjející hrubou i jemnou motoriku, kterými tatáž píseň prolíná. Následně se tato píseň zpívá i při grafomotorické aktivitě. Soubor grafických činností má tradiční složení: volná linie, klubíčko, ovály, oblouky, svislé i vodorovné čáry, smyčky a kličky, osmička a vlnovka, lomené čáry. Předcházející činnosti na úrovni hrubé a jemné motoriky vedou k vybudování správné představy tvaru, který se následně kreslí. Pro tento účel publikace obsahuje pracovní listy – počítá se s jejich zvětšováním, překreslováním, kopírováním.

Při psaní jste vycházela z Metody dobrého startu. O co se v ní jedná?

Českou verzi Metody dobrého startu (dále MDS) na konci minulého století vytvářela a po tři desetiletí s osobním zaujetím šířila Dr. Jana Swierkoszová. Jádrem této metody je společný rozvoj psychických a motorických schopností dítěte prostřednictvím tělesných cvičení se současnou sluchovou a zrakovou kontrolou a následně spojení zpěvu písně a kreslení „grafického vzoru“. V době, kdy převažovalo v předškolním vzdělávání pojetí oddělených oborových didaktik, přišla MDS s revoluční myšlenkou celostního rozvoje v konceptu psychomotoriky. Pokud mohu na tomto místě shrnout rozdíly své nové publikace a české verze MDS Jany Swierkoszové, vidím tyto nejdůležitější: MDS míří na širší cílovou skupinu (5–12 let), pracuje se známými, ale rytmicky obtížnějšími písněmi a předkládá dětem a žákům náročnější grafické prvky než moje nová metodika. (Aby děti prožily rytmický soulad zpěvu a kreslení grafických vzorů podle MDS Jany Swierkoszové, musely by mít rytmické cítění na vyšší úrovni, než na konci předškolního období obvykle mají. Toto byl první impulz, který podnítil vznik nového metodického materiálu na principech MDS.)

Ve své knize propojujete hudební činnosti s grafomotorikou. Proč?

Právě přítomnost hudebních činností (pěveckých, hudebně pohybových, instrumentálních a poslechových) umožní plné uplatnění stále platných principů MDS. Každá hudební činnost především efektivně stimuluje sluchovou pozornost dětí. (Máte dojem, že jsou děti roztěkané a nevnímají vás? To, co jim chcete sdělit, zazpívejte! Získáte tak jejich maximální pozornost.) Hudební činnosti při vhodné organizaci motivují k opakování her, čímž podporují prohlubování dovedností. Například činnosti opakujeme, protože se děti chtějí vystřídat u hudebních nástrojů, realizujeme je v několika variantách různým tempem, střídáme se v rolích muzikantů, zpěváků a tanečníků… Tempo a další složky rytmu nesené písní regulují a sjednocují pohyb na úrovni hrubé motoriky, jemné motoriky i grafomotoriky. V neposlední řadě je zpěv (resp. výdech) prevencí nefunkčního svalového přepětí, které je nežádoucí u jakékoliv aktivity. Obecně jsem přesvědčená o tom, že právě hudební činnosti mají potenciál být „tmelem“ celého výchovně vzdělávacího procesu, zejména v předškolním vzdělávání. Ostatně je to zjevné i z mých předchozích publikací, které jsou zaměřené na rozvoj slovní zásoby a fonematického uvědomování.

Zaujalo mě, že některé pracovní listy, resp. tvary, které děti napodobují, jsou „rozmazané“. Proč tomu tak je? Neměly by děti kreslit přesně?

Na pracovních listech s uvolňovacími cviky má opravdu předtištěná stopa podobu neohraničené šedé „vodicí šmouhy“. Pokud má totiž dítě kreslit paží uvolněnou ve všech velkých kloubech, není požadavek pečlivého a přesného obtahování linie tvořené čárkami nebo tečkami na místě. (Děti při takovém spojování teček spíše drží tužku křečovitě, kreslí s nepřiměřeně velkým přítlakem a ve snaze „nepřetáhnout“ mnohdy zadržují dech.) Vodicí šmouha dětem naznačuje, kudy mají vést pohyb, a děti při mnohonásobném opakování tahů tuto stopu smysluplně překryjí.

Hodně pracujete s rytmizací. V čem je její význam?

Rytmický pohyb (ideálně současně s výdechem – tedy řečí nebo zpěvem) předchází nefunkčnímu svalovému napětí na všech úrovních motoriky: rytmicky pochodujeme, pohybujeme pažemi, hrajeme na různé jednoduché nástroje. I kresebný pohyb má být plynulý, rytmický, „odvážný“ – jak výstižně říká Dr. Jana Doležalová. Spojení rytmizované řeči nebo zpěvu a pohybu je obecně základním prostředkem rozvoje rytmického cítění. A rytmus – okolo nás i v nás – to je základ všeho! Zeptejte se třeba matematiků… Studium různých inspiračních zdrojů, kterým jsem zaštítila svoji snahu oživit zájem o principy Metody dobrého startu, mě přivedlo i k hlubšímu zájmu o rytmickou gymnastiku Émila Jaquese-Dalcroze. Domnívám se, že i tato metoda u nás neprávem upadla v zapomnění a zasloužila by si oprášit, alespoň v některých aspektech. 

Pro následující tvrzení nemám „tvrdá data“, ale zdá se mi, že rozvoj rytmického cítění, pro který je klíčové právě předškolní období, byl negativně poznamenán uzavíráním školek, distanční výukou a přerušením docházky dětí do hudebních, tanečních a sportovních kroužků. V pozdějším věku se takový deficit hůře dohání.

Čtenáři v knize najdou i náměty pro cvičení jemné motoriky jiným způsobem než pouze pracovními listy. Můžete některé z nich představit?

Kromě některých tradičních pomůcek (míčky, klubíčka, modelína) zaujmou snad systematicky používané „manipulační pastelky“ a hry s nimi. Cílem těchto aktivit je posílit a/nebo navodit kladný vztah k pastelce jako předmětu – ze zkušeností víme, že se najdou děti, které mají ke kresebným aktivitám bohužel spíše odpor a pastelku téměř odmítají vzít do ruky. Chceme jim pomoci tento postoj překonat, a tak si s pastelkami hrajeme i jiným způsobem, než by předpokládaly: cvičíme s nimi, odměřujeme vzdálenosti, posíláme si je, nosíme na nich víčka od PET lahví, balancujeme s nimi na překážkové dráze, vyskládáme z nich plot nebo hradby… a pochopitelně také trénujeme správný úchop. Učitelkám se doporučuje mít pro tyto aktivity vyčleněnou sadu pastelek, protože budou pravděpodobně padat a ke kreslení tudíž nebudou vhodné.

Další neobvyklou pomůckou, kterou si děti budou muset nejdříve vyrobit, jsou ponožky naplněné rýží: rýže je v igelitovém sáčku, ponožka není napěchovaná, ale mírně poddajná, na konci zauzlovaná – trochu připomíná myšku. Je to ve skutečnosti nápodoba textilních pytlíků s kroupami, které používá polská i česká verze MDS: i na ponožky s rýží se hraje rytmus ťukáním prsty, pěstmi, dlaněmi… Ponožky jsou menší než původní sáčky s kroupami, lze je pokládat do různého prostorového uspořádání a jejich výroba je snadná – osvědčily se.

Své publikace pilotujete, ověřujete před vydáním v praxi. Máte nějaké postřehy od učitelek, které již podle této nové metodiky pracovaly?

Spolupracujícím učitelkám jsem opravdu velmi vděčná; společně jsme ověřovaly hry i srozumitelnost jejich popisu, tříbily jsme podobu pracovních listů, řešily jsme pořadí kapitol a vyhazovali… Ze sdílení zkušeností plyne, že využití činností popisovaných v jedné jediné kapitole může být rozděleno na velmi různé množství didaktických chvilek/setkání. V závislosti na velikosti a charakteru skupiny dětí se v tomto ohledu zkušenosti učitelek velmi lišily. Shodovaly se však na důležitosti fáze kreslení na zvětšený pracovní list připevněný na magnetickou tabuli nebo flipchart – a pro menší děti to bývala i fáze finální, protože na pracovní list velikosti A4 není nutné spěchat. Když jsme porovnávaly využití různých verzí pracovních listů, jednoznačně vítězila třeba právě výše zmíněná „vodicí šmouha“ nad obtahováním linky u dětí i učitelek. (Nezapomenutelný je komentář jedné nadané dívenky, která komentovala svůj výběr pracovního listu s verzí „vodicí šmouha“ slovy: Pani učitelko, taky si někdy musim vodfouknout!) Funkční a bezproblémové uplatnění potvrdily učitelky také při zajišťování společného začátku grafomotorických aktivit rytmickou deklamací nebo zpěvem sousloví: Po-zor, teď/ za-čne-me, které se mírně obměňuje podle žádoucího taktu.

Může podle vaší nové knihy pracovat i učitelka, která nemá hudební vzdělání?

Do značné míry ano. Část aktivit je na hudební produkci zcela nezávislá, někde lze hudební složku vynechat – komplex tím bude ochuzen, ale dokážu si to představit. Některé lekce nepracují s písní, ale s říkadlem. Vedle známých písní ovšem metodika obsahuje také několik málo nových autorských písní, vytvořených přímo pro spojení zpěvu a grafomotorické aktivity. Zde bude učitelce bez hudebního vzdělání chybět dovednost naučit se novou píseň z not. Pro kolegyně, které se drží tóniny C dur a neodvažují se hrát v jiných tóninách, je vedle zápisu v doporučované tónině přítomen i notový zápis v C dur. Součástí notového zápisu jsou samozřejmě akordové značky a naznačen je možný doprovod na zvonkohru nebo xylofon. U většiny aktivit učitelka spolu s dětmi zpívá a cvičí nebo kreslí, takže fáze „zpívání u klavíru“ je jen pro upevnění melodie. V úvodu je několik důležitých informací o dětském zpěvu a také rada, jak pomoci dětem, aby si jejich zpěv podržel svoji charakteristickou lehkost. Všem učitelkám, bez ohledu na hloubku hudebního vzdělání, doporučuji účast na akreditovaném semináři, kde publikaci krok za krokem názorně projdeme, všechny písně si zazpíváme…

Jak se kniha propojuje s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání? Mohou z ní MŠ vycházet při koncepci školního vzdělávacího programu, případně při revizi toho stávajícího?

Představená metodika svým integračním pojetím odpovídá záměrům RVP PV. Zároveň jej však vhodně doplňuje, protože na informace o očekávané úrovni grafomotorických dovedností předškolních dětí je náš současný kutikulární dokument poměrně skoupý. Zařazení celých kapitol do ŠVP je jistě možné a v praxi už vyzkoušené. Zároveň si dokážu představit, že učitelka bude vybírat menší celky nebo využije metodiku třeba v „klubu předškoláků“.

Mgr. Marie Těthalová

foto Kateřina Sovová