Zaplňování prázdnoty

Jiří Příhoda žije již více než deset let mezi Českou republikou a USA. Jeho umělecké myšlení je kosmopolitní, otevřené mnohým podnětům z oblasti dějin umění, architektury, filozofie i psychologie. Pro Galerii Rudolfinum připravil výstavní projekt, který situuje návštěvníka do sítě nejrůznějších vztahů a problematizuje téma prostoru a místa. Divák je konfrontován s velkorozměrnými objekty, instalacemi i architektonickými intervencemi v novorenesančních sálech Rudolfina. Umělec si jasně uvědomuje, že galerijní prostor není nikdy neutrální médium, obsahuje vždy nespočet vnitřních i vnějších odkazů a znaků. Proto ho Příhoda svými zásahy záměrně deformuje: fyzicky ho uzavírá, vyvyšuje nebo snižuje, aby návštěvníka překvapil, znejistil a hlavně mu nabídl zcela odlišný pohled na výstavní sály. 

Bytí tady a teď

Divák se stává aktivním účastníkem výstavy, je doslova vybízen, aby konfrontoval své tělesné dispozice s artefakty, všeho se dotkl, všechno si osahal, prostě aby v daný moment zapojil veškeré své smysly. Otázka tělesné perspektivy úzce souvisí s naším vnímáním. Učí nás prožívat nejen místo a prostor, ale i nás samé, naši přítomnost, bytí tady a teď. Příhodova výstava je v tomto ohledu poměrně edukativní, dokonce by se dalo říct terapeutická.  

Útěk z nesnesitelné reality

Příkladem může být architektonická instalace s názvem Potopa, jež svým zúženým prostorem zakončeným výrazně sníženým stropem oslovuje divákovu tělesnost a nabízí zamyšlení nad katastrofou biblických rozměrů. Rig (Těžební věž) naopak otvírá prostorovou orientaci vertikálně: láká k chůzi po schodech nahoru a prozkoumání skleněného stropu sálu. Otevřená konstrukce, jež odkazuje na babylonskou věž, fyzicky prolamuje hranice galerijního prostoru. Nachází se uvnitř i vně zároveň, stejně jako my můžeme být uvnitř i vně samotného objektu. Dané téma je na výstavě ještě několikrát zopakováno, nejvýrazněji ho pociťujeme při kontaktu s instalací Qm (Kvantová mechanika), která radikálně narušuje a obrací naše vnímání prostoru. Prodlouženým schodištěm vstupujeme na vyvýšenou podlahu, poté sestupujeme do rozměrného objektu připomínajícího Noemovu archu, kde můžeme aktivně odhalovat jeho vnitřní konstrukci. Jiří Příhoda konfrontací vnitřního s vnějším podněcuje naši přirozenou touhu po poznání a kreativitě. Ta v jeho tvůrčím životě hraje důležitou roli, nejplodnější je asi ta, již považuje za „útěk z nesnesitelné reality“.

Vnitřní svět umělce

Celou výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a designu můžeme chápat jako pozvání do vnitřního světa umělce. Příhodovo myšlení je nesmírně bohaté, plné nápaditých asociací a fantazií. Dokladem může být instalace v podobě kupy zeleného písku, kterou autor poeticky nazval Pouštní bouře. Vyzývá k vnitřnímu ztišení, či dokonce meditaci, již chápe jako „stav klidu těla, mysli a duše“. Autorovo umělecké cítění je výsostně konceptuální, vizuálními prostředky zkoumá prostor, hmotu a v neposlední řadě i prázdnotu, která dala celému výstavnímu projektu název. Všechny objekty a instalace Jiřího Příhody odkazují k umění starých mistrů, citují jej a dále rozvíjejí osobitým způsobem. Zároveň přinášejí meditační a terapeutickou rovinu, přístupnou všem vnímavým návštěvníkům. Každý divák si tedy na výstavě najde to své, ať už se jedná o kreativitu, citaci starého umění, nebo meditaci.      

Eva Janáčová

Jiří Příhoda VOID

Galerie Rudolfinum

Výstava probíhá do 28. srpna, vstup volný.