Ve výtvarném umění kolem roku 1900 se projevil nápadný nárůst počtu námětů jako osvícení, extáze nebo meditace, především mezi umělci symbolistního směřování. Nedílnou součástí tohoto procesu byl sílící zájem umělců o teozofii, antropozofii, hinduismus nebo buddhismus. Jedním z nich byl fotograf František Drtikol, jehož orientace na Indii a Tibet se manifestovala nejen cvičením jógy a meditováním, ale i četbou a překládáním východních duchovních a filozofických textů. Postupem času kolem sebe vytvořil skupinu žáků, kteří ho považovali za arahata, světce, který už na zemi dosáhl poznání. K zásadnímu vnitřnímu spirituálnímu obratu v jeho životě mělo dojít koncem dvacátých let na Václavském náměstí, v jehož bezprostřední blízkosti měl tehdy svůj ateliér.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.