Britská učitelka Lucy Crehanová se vydala na „šprtské prázdniny“, jak říkali její přátelé. Navštívila školy v pěti zemích (Kanada, Finsko, Japonsko, Čína, Singapur), jejichž žáci pravidelně dosahují výborných výsledků v mezinárodních srovnávacích testech. V každé zemi strávila měsíc, aby poznala tajemství úspěchu nejlepších škol. A napsala o tom knihu, jež má v češtině trochu krkolomný název Chytrozemě (orig. Cleverlands).
Nejprve se vydala do Finska. „Všeobecná gramotnost tu má silný historický základ,“ konstatuje autorka. „Už v 16. století jste museli přečíst úsek náboženského textu, abyste mohli uzavřít sňatek.“ O lásce Finů ke čtení svědčí dodnes fakt, že si ročně půjčují z knihovny v průměru osmnáct knih na osobu, což je víc než v kterékoli jiné zemi na světě.
Svoboda a finance
Už od počátku byla autorka nadšená, jakou mají finští učitelé v práci velkou svobodu. Na rozdíl od Anglie, kde mají kantoři předepsáno i to, jakou barvou propisky musí psát známky. Propracovaný finský systém také nespočívá výhradně na bedrech učitelů, ale zapojuje řadu dalších odborníků, kteří jsou ve škole osobně přítomni. Ani to v Anglii nenajdete. Prý by to bylo příliš drahé.
„Není to tak drahé jako vyloučení žáka z aktivního života. Později bude takový člověk stát spoustu peněz,“ kontruje pracovník finského ministerstva školství. „Spočítali jsme, že když chlapec nedokončí školu a nezapojí se do aktivní společnosti, bude to stát přinejmenším milion eur.“
Cena za sociální vyloučení je vysoká i v Anglii. Průměrné náklady na ochrannou výchovu mladistvých (15-17 let), kteří překročí zákon, činí sto tisíc liber ročně. V Americe zase tvrdí, že dvě třetiny dětí, které neumí číst na konci čtvrté třídy, končí ve vězení nebo na dávkách. „Škola je mnohem levnější,“ říkají Finové. A dodávají: „Když je nás pět milionů, nemůžeme si dovolit hodit přes palubu nikoho.“
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.