Někdy jsme rádi sami, jindy nás těší, když kolem sebe máme další lidi. Často ale pasivně čekáme, kdy se ozve: „Pojď za mnou.“ Sami první krok prostě neuděláme. Čekat ale jako pomyslná panenka v koutě se moc nevyplácí. Jaké to je, když nám v životě scházejí kamarádi, přátelé? Proč je potřebujeme? A proč oni potřebují nás? To jsou velké otázky, které bychom si měli tu a tam položit. A také se na ně musíme pokusit odpovědět. Děti mají oproti nám velkou výhodu ve spontánnosti a v tom, že ještě nebývají zatíženy minulostí, zklamáními, nenaplněnými představami. Pro nás, kdo s nimi pracujeme, je tahle jejich spontánnost velkou inspirací. Zároveň je pro nás určitým úkolem. Abychom v nich svobodu a schopnost jít do věcí naplno a bez váhání neumlčeli, potřebují prostor a bezpečné klima a někdy i slova útěchy, když jejich snaha nevyjde.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, aby se spolu se světlem, teplem a kvetoucími zahradami do vašich životů dostalo i přátelství. A pokud vám nechybí, pak nezapomeňte na to, že stejně jako kvetoucí rostliny potřebuje občas i „zálivku“.

Mgr. Marie Těthalová

Mgr. Marie Těthalová