Může žák s epilepsií na školní výlet?

Mnoho lidí vnímá epilepsii jako hrůzostrašné onemocnění, po jehož vypuknutí nemocnému naprosto končí život. Jak je to ale doopravdy? Přinášíme rozhovor s maminkou osmileté Aničky, které byla před dvěma lety diagnostikována epilepsie. Jak zvládla nástup do první třídy a proč nakonec vše skončilo změnou školy?

Kdy jste zjistili, že Anička má epilepsii?

Oficiálně jí byla diagnostikována v květnu 2021, kdy dceři bylo šest let. Chodila do posledního ročníku školky.


Měla jste s touto nemocí už dříve zkušenosti, nebo to pro vás byla velká neznámá?
S touto nemocí jsem se dříve setkala osobně pouze jednou, a to na základní škole. Jeden chlapec měl na chodbě klasický epileptický záchvat, kdy děti jen strnule koukaly a učitelé okolo běhali a panikařili. Tenkrát to byl pro mě naprostý šok. A tyto pocity jsem si v souvislosti s epilepsií nesla v životě dál. 


Jak jste jako rodič prožívala Aniččinu diagnózu?

V tu chvíli jsem strnula úplně stejně jako tenkrát na základce. Naštěstí lékař, který se dcery ujal, je excelentní odborník, a navíc velmi lidský, takže mě uklidnil a vše mi vysvětlil. Pochopila jsem, že to nemusí být až taková hrůza, jak mi v tu chvíli běželo hlavou. Nicméně i tak mi trvalo, než jsem si to v sobě srovnala. Bylo mi líto především dcery, která první záchvaty nesla těžce, a já zas nesla těžce, že jí nemohu nijak pomoct. Časem se ale situace zlepšila. Uvědomila jsem si, že lítostí jí nijak nepomůžu. Naopak ji musím naučit, jak s touto nemocí normálně žít.

Placená zóna

Tereza Leperlier