Do ticha...

Jaké je ticho? Smutné, veselé, povznášející, skličující? Zřejmě pro každého jiné. Já mám ticho hodně ráda, dalo by se dokonce říci, že mám alergii na hluk. A tak výlety do ticha, do lesů, kde sice není absolutní klid, ale zvuky přírody mě uklidňují a sytí podobně jako chvíle, kdy neslyším nic, jsou přesně tím, co vyhledávám a kdy je mi prima. Ticho můžeme zažívat v běžném šumu, každodenním shonu, kdy sice o zvuky není nouze, ale my se můžeme ztišit, zklidnit a možná i trochu ukonejšit sami. Zejména pokud nás tíha dní zneklidňuje, souží nebo rozčiluje. Ticho prostě neznamená jen to, že zmizí zvuky, ale že se dokážeme, byť třeba jen na chvilku, zastavit, zklidnit, utišit. A pak se možná jako zázrakem utiší i ti, kdo jsou kolem nás. 

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste i v rušných dnech pro sebe dokázali najít pár okamžiků, kdy se váš svět zastaví, utiší, uklidní, a s ním i vy. 

Mgr. Marie Těthalová