Proměnit nás umí dobré napojení

Jak přemýšlíš o změně v terapii?

Klient přijde s nějakým trápením nebo mu něco v životě nevyhovuje a chtěl by to změnit. Pro mě jako terapeuta je zajímavé uvažovat o tom, co se má vlastně změnit. Je to jeho chování? Nebo to, jak danou situaci klient prožívá? Nebo se má změnit způsob, jak přemýšlí? Impulz ke změně může přijít z kterékoli z těchto rovin, stejně jako změna jedné roviny může následně přinést proměnu dvou dalších.

Představ si klienta, který měl s dlouholetou partnerkou zážitek nevěry – bohužel opakovaně. Stalo se to už poměrně dávno, nicméně tyto události ve vztahu byly stále zdrojem velkého utrpení. V terapii jsme si dlouho povídali o tomtéž – o pocitu zrady, o vzteku na partnerku, o tom, že jí už není schopen věřit, byť s ní chce zůstat… Vlastně jsme si vyprávěli stejný příběh stále dokola. A jak jsme ten příběh oběti nevěry nahlíželi opakovaně a z různých úhlů, začal ztrácet sílu. Pak najednou klient přijde a říká, že už je s tím nějak v pohodě. Co se najednou změnilo? On povídá, že si uvědomuje, že partnerka nejspíš není stoprocentně spolehlivá, že jí pořád úplně nevěří, ale už ho to tolik nerozrušuje. Partnerka ani situace se vlastně nezměnily, jeho přemýšlení nad tím se nezměnilo – jen se změnilo jeho prožívání. Pro mě je tedy v terapii zajímavé sledovat, za jaký konec z těchto tří – chování, prožívání, myšlení – to chytit.

Co ti pomůže toto rozklíčovat?

Předem to nevím a u každého klienta nebo klientky je to jiné. Součástí mojí filozofie v terapeutické práci je pokora a přijetí toho, že nevím. Jako psycholog sice můžu mít různé hypotézy, nicméně nikdy nemůžu s jistotou vědět, co se má stát, aby nastala změna. V terapii se snažím tyto různé úrovně prozkoumávat – následovat klientův proces, spíš než z pozice autority předjímat, co se má dít.

Zároveň i sama touha po změně může být velmi nekonkrétní, slovy nepopsatelná. Nedávno jsem seděl s klientkou, která prožívá jakýsi neurčitý pocit nespokojenosti se životem. Obraz je zatím v mlze – ani ona sama neví, co se má měnit. Ani já to nevím. Jsme v tom spolu. Úkolem psychoterapeuta někdy je umožnit klientovi „být s“ touto nejasností, dovolit si nevědět, aby se postupně mohl obraz změny vynořit. Naopak, když „tlačíme na pilu“, snažíme se za každou cenu změnit a rychle naplnit nějakou představu o tom, kým máme být a co máme dělat, může to vést k prohloubení psychické nepohody. 

Co kromě terapeutických nástrojů, jako je bezpečí, naslouchání, reflektování, může pomoci změnu umožnit, facilitovat?

O tomto tématu byly napsány tuny literatury a každá psychoterapeutická škola má svoji vlastní teorii změny. Proto si teď dovolím upozornit na zdroje změny, které z mého pohledu my psychoterapeuti někdy opomíjíme. A to je souvislost mezi psychickým stavem a faktory spojenými s tělem, životním stylem a životosprávou. Řada studií například ukazuje, že složení střevního mikrobiomu je u lidí trpících depresemi specifické a jiné ve srovnání se zdravými lidmi bez depresí. Předmětem zkoumání jsou proto postupy pro léčbu depresí zaměřené na změnu mikrobiomu, včetně stravy. Nebo jiný výzkum ukázal, že pravidelné aerobní cvičení má u lidí trpících depresemi účinek srovnatelný s moderními antidepresivy. Tím chci říct, že ne vždy jsou duševní potíže spojené s nějakým komplikovaným psychickým vzorcem, což je oblast, na kterou se terapeuti obvykle zaměřují. Pokud celý den prosedím u počítače, mám nekvalitní spánek, nehýbu se a jím jen průmyslově zpracované potraviny, není divu, že můj psychický stav nebude příliš dobrý.

Měl jsem třeba v terapii dívku, která trpěla depresivními stavy a byla kvůli tomu už půl roku na neschopence. Takové ty deprese, kdy jen zvednout se z gauče je boj. Pracovali jsme spolu několik měsíců a nečekaným výstupem terapie bylo, že se odhodlala jít do fitka – vrátit se k tělesné aktivitě. Vzala to „hopem“ a intenzivně celý týden cvičila. Na dalším sezení mi řekla, že se najednou cítí plná života. Viděli jsme se už jen párkrát a po pár týdnech mi napsala, že nastupuje do nové práce. Co všechno k tomuto zlepšení přispělo, neumím přesně říct, ale jsem přesvědčený, že fyzický pohyb byl zásadním hybatelem změny.