Co přináší slow dating nebo polyamorie?

Vztahy byly vždy klíčové pro naše žití a přežití. Proměňuje se v postmoderní době nějak jejich důležitost?

Ano i ne. Po vztazích lidé touží stále, chtějí je budovat – a to, jak se to daří, zásadně ovlivňuje jejich spokojenost, psychické a fyzické zdraví. Proměňuje se ale způsob, jakým vztahy tvoříme. Posunuli jsme se k větší rozmanitosti, přezkoumáváme různé vztahové normy. Ještě nikdy nebyla taková svoboda v sexualitě a formách vztahů jako dnes. To ale neznamená, že je ta svoboda absolutní. Pořád přetrvávají nějaké společenské normy, které vymezují obvyklé vztahové chování.

Jaké jsou teď ve vztazích nové trendy?

Určitě vidíme proměnu seznamování, zejména jeho přesun do online prostoru. V Česku se dnes podle našeho průzkumu s agenturou Behavio seznámí na dvacet dva procent párů online, číslo bude zřejmě dál narůstat. Online prostor na jednu stranu přináší spoustu příležitostí a rozšiřuje sociální okruh. Na druhou stranu nese i určitou náročnost, seznamování se tam jaksi odosobňuje. Na seznamce se vytváří kultura, v níž lidem tolik nezáleží na tom, zda se k sobě chovají nejlepším možným způsobem.

Ruku v ruce s tím přichází i nárůst singles, který pozorujeme v Česku i v zahraničí – teď jde přibližně o třetinu populace. Neznamená to, že by mladí lidé vztahy nechtěli navazovat vůbec, ale spíš je odsouvají. To vidíme i v datech Českého statistického úřadu: věk vstupu do prvního manželství průměrně pro muže i ženy nastává až po třicátém roce, narození prvního dítěte také kolísá kolem třicítky. A tím tu vzniká časové období a nový prostor, kde lidé romantické nebo dlouhodobé vztahy tolik netvoří a zaměřují se v životě na jiné věci, třeba kariéru nebo cestování. Dalším trendem je proměnlivost vztahů v různých rovinách. Lidé už tolik nezůstávají v dlouhodobých vztazích z nutnosti, častěji z nich odcházejí a rozvádějí se, i když jsou v rodině děti. 

A jak je to s experimentováním v sexuální oblasti?

Hodně se teď mluví o konsenzuální nemonogamii – lidé přezkoumávají normu věrnosti v sexuálním smyslu. Vidíme větší zájem o sexualitu vůbec, lidé se nebojí odhalovat a sdílet různé kinky a další nemainstreamové formy sexuality. Sexualita se i v těchto méně tradičních formách – pokud jsou konsenzuální – normalizuje a destigmatizuje.

Ze zahraničních průzkumů i z toho našeho vychází, že se lidé z generace Z častěji identifikují neheterosexuálně. U nejstarších respondentů to je šest procent populace, u nejmladších je to sedmnáct procent. A to je obří nárůst. Mladí lidé mnohem méně řeší, jestli je protějšek muž, nebo žena, ale spíš to, jak jim s ním nebo s ní je. Jde o kvalitu vztahu, ne o gender.

A prozradíš nějaký méně známý trend, který byl i pro tebe překvapivý?

Z médií by se mohlo zdát, že snad každý člověk z generace Z už zkusil žít v nějaké formě konsenzuální nemonogamie, otevřeném vztahu nebo polyamorii. Nicméně zahraniční data od výzkumníka sexuality Justina Lehmillera ukazují, že mladí lidé si teď opět mnohem víc romantizují monogamii a chtějí ji prožívat. Ti, kteří experimentují s nemonogamií, jsou spíš lidé mezi třiceti a čtyřiceti lety.