Duhová vlaječka jako symbol bezpečí

Čemu se věnuje vaše organizace Gender Studies?

Občas si nás lidé pletou s oborem Genderová studia na Univerzitě Karlově. My jsme nezávislá nezisková organizace, která vznikla v roce 1991 v bytě Jiřiny Šiklové, proto dnes i naše veřejná feministická knihovna, kterou provozujeme, nese její jméno. Pohybujeme se mezi akademickou, byznysovou a vzdělávací sférou a tvoříme pro ně komunikační platformu. Často jsme se setkávali s tím, že se vědecké poznatky z akademické oblasti nepropisovaly do praxe nebo probíhala jednání o různých politikách, ale chyběly k tomu podklady z výzkumů.

Na co se specializujete vy?

Mám u nás na starosti sekci vzdělávání a svou srdeční záležitost – prevenci sexuálního násilí a obtěžování. Ve školeních se zaměřuju i na LGBT+ tematiku, čemuž jsem se věnovala i v předchozích zaměstnáních a jako lektorka primární prevence na školách.

Jaké jsou největší mýty týkající se genderu, které stále přežívají?

Spousta lidí má pocit, že gender je nějaká drobná kategorie kolem LGBT+ lidí. A někteří si dokonce myslí, že když pracuju v Gender Studies, vytvářím nová pohlaví a vydávám lidem občanky. Málokdo gender vnímá jako kategorii, která se týká opravdu všech lidí na světě. 

Mnohem problematičtější jsou pak stereotypy, které reálně ubližují konkrétním skupinám – třeba když si jako společnost myslíme, že jenom ženy jsou schopné pečovat o děti a že výhradně muži mají racionální uvažování. Stereotypy nám určují, jakou roli ve společnosti můžeme hrát, a staví nás do pozic, které nejsou příjemné. 

Například když zakládáme rodinu, je dobré automaticky nepředpokládat, že na rodičovskou půjde žena, ale můžeme o tom vést s partnerem otevřenou diskusi. Ptát se, jestli se třeba nechceme vystřídat a jak se budeme dělit o domácí práce. A žena dostane prostor rozvíjet svůj potenciál, který by jinak musela na mnoho let upozadit.

Agáta Hrdličková
vystudovala Genderová studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, působí jako metodička vzdělávání v Gender Studies, o. p. s. Jako školitelka a metodička LGBT+ inkluzivní sexuální výchovy připravuje přednášky a workshopy pro školy i veřejnost, včetně specializačních studií pro školní metodiky a metodičky prevence. V Gender Studies se specializuje také na téma sociálního bezpečí a genderově podmíněného násilí na vysokých školách. Je členkou Genderové expertní komory České republiky a Koalice za rozmanitost ve školách.

Feminismus má skutečně mnohem širší zorné pole. Nestálo by za to ten směr přejmenovat? Asi nejsem první, koho to napadá.

Řeší se to už od druhé vlny feminismu. Nejde jen o ženskou emancipaci a rovnost šancí, ale o komplexní a intersekcionální rámec. Když o feminismu mluvíme s někým, kdo se v něm tolik neorientuje, je dobré tuto malou vysvětlivku připojit. 

Je vzdělávání ve sféře pomáhajících profesí v těchto tématech dostatečné?

V současnosti existuje řada vzdělávacích programů pro ty, kteří se vzdělávat chtějí. My nabízíme školení zaměřené na práci s genderovými stereotypy a genderově podmíněným násilím, organizace Transparent pak specificky akreditované školení na práci s trans klientelou.

Možnosti tedy jsou, ale záleží na tom, nakolik je kdo k těmto tématům vnímavý a jestli se rozhodne investovat do takového kurzu nad rámec svého základního vzdělání a výcviku. Z mých zkušeností vyplývá, že v terapeutické praxi stále není samozřejmostí znalost feminismu ani citlivost k genderovým otázkám.

Bohužel se stává, že lidé v terapii zamlčují svou queer identitu nebo skutečné příčiny svých úzkostí, například obavy z politického směřování společnosti, které není v souladu s jejich hodnotami. Klientela si ale často není jistá, zda jejich terapeut či terapeutka budou ochotni tato témata akceptovat, nebo je budou spíš bagatelizovat – například tím, že jejich úzkosti připíšou obecnému stresu a doporučí jim meditaci či procházku. Naštěstí se situace postupně mění a pozorujeme rostoucí zájem a snahu porozumět.