Minirecenze: Živoucí síť aneb Jak mozek utváří svět

Neurovědec David Eagleman ve své nové knize srozumitelně a poutavě vysvětluje, jak jeho obor pojímá lidský mozek. Fungování mozku autor přibližuje řadou metafor: například že v něm neurony a jednotlivé části navzájem zápasí a vyvažují se jako v ideálním demokratickém státě. Nebo že mozek nemluvněte připomíná prehistorické území, na němž teprve postupně vznikají jednotlivé státy, které si vymezují, kde přesně leží hranice funkčních oblastí. Především jde však o chválu mozku coby neskutečně flexibilního orgánu, který dokáže obstojně plnit svoje funkce a náležitě se přeskupit i tehdy, když člověk v raném věku přijde chirurgickou cestou o celou jednu hemisféru. Z pohledu neurologa je prý dokonce možné rozeznat mozky špičkového klavíristy a houslisty, z čehož plyne potenciálně pozitivní zpráva, že tím, o čem přemýšlíme a co děláme, můžeme svůj mozek stále spoluutvářet. Na druhou stranu kniha obsahuje proroctví pro někoho až dystopické a zatím spíše na hranici sci-fi: za padesát let prý budeme schopni z detailů mozku ledového muže Ötziho vyčíst, na čem mu záleželo, čemu věnoval čas, a dokonce i koho miloval…