Minirecenze: Neviditelné ženy

Slavná a vlivná kniha britské feministické novinářky a aktivistky Caroline Perez na mnoha příkladech dokazuje, že žijeme ve světě, ve kterém o podobě mnoha každodenních věcí i obecných norem rozhodují bílí, tělesně zdatní muži – od „standardního“ nastavení teploty klimatizace přes trénink masáže srdce pouze na mužských figurínách až po sociální systém. Týká se to podle ní i přijímání do zaměstnání, kvůli čemuž třeba v Newyorském filharmonickém orchestru dlouho nehrála žádná žena. To se začalo měnit až poté, co byly zavedeny konkurzy naslepo. Náborová porota při nich díky zástěně neviděla, kdo se o místo v orchestru uchází, a přestala tak nespravedlivě zvýhodňovat muže. Nic ale samozřejmě není černobílé, a tak můžeme jedním dechem doplnit, že navzdory všemu, co autorka uvádí, se už asi od první světové války ženy v průměru dožívají vyššího věku než muži. A dokonce i některé odbornice, jako třeba psychoterapeutka a sexuoložka Hana Fifková, uvádějí, že dnes jsou naopak bílí muži často znevýhodněni natolik, že je potřeba se za ně postavit. Nezbývá než nadále zůstat bdělí vůči hlasům ze všech táborů.