Jako bych se znovu narodila

Na příběhu ženy, která mi dovolila, abych uvedla její jméno, se opětovně ukazuje, že významným pomocníkem při řešení psychických obtíží, fyzických problémů a také při (znovu)nalézání vlastní identity může být meditace. Postupy vedoucí k bdělosti, hlubšímu klidu, sebeuvědomění a sebepřesahu nalezneme ve spiritualitě různých náboženství, ale i v sekulárním prostředí. Rozšířená je metoda mindfulness (všímavost), u níž byly zaznamenány nejlepší výsledky v klinickém výzkumu, a známá je i zenová praxe, jak ji nabízí například škola zenového buddhismu Kwan Um. Denisa si vybrala meditaci (či modlitbu) křesťanskou, a její zkušenost se tedy vztahuje především k této formě „léčivého ticha“. 

V našem časopise se o tématu meditace již dříve zmiňovala mimo jiné karmelitka Denisa Červenková, která připomíná, že tato uzdravující vnitřní cesta byla vždy nedílnou součástí křesťanské tradice. Dále kromě učitele mindfulness Šimona Grimmicha psal o otázkách meditace také psycholog Jan Benda, který zdůraznil, že na Západě dnes vzniká nová sekularizovaná a s vědou dobře slučitelná buddhistická tradice, někdy označovaná jako „sekulární buddhismus“, a že nejen vzhledem k přibývajícím výsledkům odborného bádání v oblasti meditace a změněných stavů vědomí se pomalu rodí „sekulární spiritualita“, tedy duchovnost podložená vědeckým výzkumem. Neurovědec a psycholog Petr Bob, jenž se vědeckým bádáním na tomto poli dlouhodobě zabývá a do Psychologie dnes již také přispíval, předkládá v kontextu tohoto článku několik aktuálních komentářů. Text je koncipován jako volné setkání tří aktérů – Denisy, Petra Boba a mě jako průvodkyně. Denisin příběh představuje „kazuistiku“ a Petrovy náhledy jsou připojeny prostřednictvím rozhovoru.

Denisa: Od listopadu 2014 do března 2015 jsem podstoupila intenzivní chemoterapii kvůli agresivní formě rakoviny prsu. Během léčby a po ní se u mě objevily problémy s myšlením. Dozvěděla jsem se, že jde o kognitivní poruchu – poškození mozku, které chemoterapie způsobuje. Lékaři mi řekli, že všechno zhruba do roka samovolně odezní. Mně však potíže přetrvávaly celá léta. Byla jsem dezorientovaná, nesoustředěná, obtížně jsem komunikovala a měla jsem narušenou krátkodobou paměť. Když jsem psala text, nedokázala jsem udržet posloupnost myšlenek. Musela jsem si neustále znovu číst, co už jsem vytvořila, před každou další větou. Text, který by mi trval pět minut, mi zabral půl hodiny. Nedokázala jsem číst, protože jsem neudržela pozornost déle než na jeden odstavec. V komunikaci jsem například místo slova metry řekla centimetry, a když mě někdo opravil, byla jsem přesvědčená, že jsem žádnou chybu neudělala. Nepamatovala jsem si, co jsem dělala včera. Psala jsem si všechny úkoly do diáře, ale zapomínala jsem se v průběhu dne do sešitu dívat, takže jsem mnohokrát nedorazila na domluvenou schůzku ani na vyšetření. Měla jsem ještě řadu dalších potíží, omezovaly mě v podstatě neustále, každá běžná činnost pro mě byla nadmíru náročná. Nebyla jsem schopná duševní práce a kvůli přidruženým zdravotním problémům ani fyzické. V podstatě jsem neviděla v takovém způsobu života smysl. Zhruba v roce 2019 jsem podstoupila psychologické vyšetření, po němž mi psycholožka oznámila, že co se po chemoterapii nespraví do čtyř let, už se nezlepší, takže se s tímto stavem mám smířit. Dodala, že na moji poruchu neexistuje žádná léčba.

Markéta Stinglová: „Usednu do ticha, jsem u svého zdroje. Dokážu odlišit podstatné od nepodstatného. Jsem ‚vystředěná‘, zakotvená, čerpám z pramene svého bytí,“ píše řádová sestra Denisa Červenková v souvislosti s vlastní modlitební praxí a také Denisa z našeho příběhu spočinula v tichu, v meditaci, v kontemplativní modlitbě – a otevřel se jí nečekaný nový prostor. Nepříznivé lékařské předpovědi se nenaplnily.