Růst skrze propojení

O čem bude první biosyntetická konference?

Pavla Čípková: Nese název Propojení ~ propojeni a zaměřuje se na téma propojování nejen v rámci biosyntetické komunity, ale i směrem ven, k ostatním proudům a širší veřejnosti.

Anna Jelínková: Biosyntetická konference se pro mě liší v tom, že vzniká opravdu „zezdola“, z potřeb samotného biosyntetického pole. Na začátku nebylo toto pole jasně definované, ale postupně vzniká... My tři přípravy koordinujeme spolu s odbornou radou, která je nám velkou podporou. Nepřišlo žádné zadání „seshora“, všechno pramení z iniciativy terapeutů – v tom je konference opravdu komunitní a autentická.

Impulzem tedy byla i potřeba propojení uvnitř komunity?

Pavla Uzlová: Přesně tak. Biosyntéza působí na české scéně kratší čas, bylo zatím uskutečněno méně výcvikových běhů než u jiných psychoterapeutických škol. Biosyntetické pole je tedy stále poměrně malé a propojení mezi jednotlivými běhy a výcviky nebylo vždy samozřejmostí. Chtěly jsme vytvořit prostor, v němž se lidé napříč výcviky mohou potkat a poznat nejen profesně, ale i lidsky. A zároveň otevřít biosyntézu i zájemcům zvenčí.

Také odborná část programu je postavená na myšlence vzájemného sdílení toho, co je pro nás cenné. Každý přednášející či lektor workshopu se může podělit o svůj „biosyntetický poklad“ s ostatními. V tom je obrovská síla a krásná energie.

Je součástí záměru otevírat se dalším psychoterapeutickým směrům?

Anna: Ano, právě moment otevřenosti mi připadá důležitý. Jak už zaznělo – biosyntetická psychoterapie není tak etablovaná jako třeba psychoanalýza nebo gestalt. A s tím se pojí i určité mýty nebo představy, které mezi lidmi kolují. Tato konference může být skvělou příležitostí k tomu, aby lidé zvenčí biosyntézu zažili – skrze přednášky nebo workshopy. 

Pavla Č.: Už na začátku se zvažovalo, jestli konference bude čistě interní, nebo otevřená. A velmi rychle převládl otevřený přístup. I proto nabízíme různé formy účasti – od fyzické přítomnosti na místě po online přístup ke všem přednáškám, které budou k dispozici po dobu tří měsíců. 

Propojení ~ propojeni
Ve dnech 10.–11. října se v pražském Impact Hubu uskuteční první česká biosyntetická konference s názvem Propojení ~ propojeni. Konferenci pořádá Český institut biosyntetické psychoterapie a všechny tři respondentky patří též do jejího organizačního týmu. Více informací o programu a vstupenkách najdete na webu konference.biosynteza.cz.

Jaké mýty mohou o biosyntetické psychoterapii kolovat?

Anna: Setkávám se s tím, že o ní lidé mají různé představy – a vlastně jim rozumím. Biosyntetická psychoterapie není jednoduchý směr na uchopení. Někdy si lidé myslí, že je „jenom“ o dotyku, o nějakém osahávání nebo masážích. Ano, dotyk může být součástí terapie, ale není to její podstata. Biosyntéza je založená na propojení – nejen tělesném, ale i verbálním, psychickém, vztahovém.

Pavla U.: Část nejasností pramení podle mě i z toho, že odborné texty o biosyntéze bývají poměrně náročné. David Boadella, zakladatel biosyntézy, byl syntetik – měl načteno obrovské množství literatury a jeho texty už vycházejí z velmi komplexního porozumění. Když člověk nemá kontext, může být těžké se v tom zorientovat. Sama jsem řadu biosyntetických konceptů začala chápat až po letech výcviku a studia.

Anna: Právě proto chceme během konference nabídnout kontakt s biosyntézou v přístupné a srozumitelné podobě.

Jak se vlastně stalo, že se biosyntéza vydělila z bodyterapeutických směrů?

Anna: Biosyntetická psychoterapie navazuje na práci zmíněného Davida Boadelly. Ten vycházel z Wilhelma Reicha a psychodynamického uvažování a hledal bezpečnou cestu k zapojení těla do terapeutického procesu. My tento přístup dál rozvíjíme integrativním směrem.

To, že biosyntetická psychoterapie patří k integrativním směrům, podtrhuje i nedávná změna názvu vašeho institutu z Českého institutu biosyntézy na Český institut biosyntetické psychoterapie.

Pavla Č.: Biosyntéza představuje spíš filozofický přístup k životu. Ale biosyntetická psychoterapie už je jedním z terapeutických směrů – opírá se o terapeutické kořeny, ale i o aktuální výzkumy a poznatky z oblastí jako psychosomatika, neurovědy nebo epigenetika. Je podloženější a propracovanější, přičemž jde konkrétně psychoterapeutickým směrem.

Jak váš klient nebo klientka poznají, že sedí na biosyntetické psychoterapii? 

Anna: Moje známá to hezky shrnula: přišla na terapii s tím, že má velký problém. A terapeutka ho na první dobrou nerozebírala, ale „táhla“ klientku do toho, co jí v životě funguje, ke zdrojům. Biosyntéza se soustředí na to, kde je dobře. Abychom se mohli „zazdrojovat“ – a pak se z toho místa dívat na to, co nefunguje. To mi připadá hodně důležité. Vyhovuje mi to i jako terapeutce. Práce je citlivá, jemná a jdeme po malých krocích – což je další významný biosyntetický nástroj. Jít postupně, aby vše bylo integrované a změny se mohly dít ve vhodném tempu.

Pavla U.: Mně se líbí metafora zamotaného špagátu. Když ho v biosyntetické psychoterapii chceme s klienty rozvázat, taháme za volný konec. Nezačínáme tam, kde je to nejzauzlovanější. A ještě mě napadá další věc: nedávno mě upozornila jedna klientka, že byla překvapená velikostí mojí pracovny. Biosyntetické terapeutovny jsou specifické tím, že jsou vzdušné.
Většinou sedíme o něco dál od sebe, protože to nám pomáhá vidět klienta celého, jeho tělo, to, jak sedí, jak dýchá, jaké má impulzy k pohybu. Když jste hodně blízko a ještě mezi sebou máte třeba stoleček, tak to možné není.

Anna: Zároveň nejsme „přes kopírák“, každý biosyntetický terapeut do terapie dává i kus sebe. To je hodně akcentované – i proto jsme jako terapeuti neustále podporovaní supervizí. Abychom mohli s klientem dobře sedět. 

Pavla Č.: Biosyntetické psychoterapii jsem vděčná za to, že nás učí nenořit se v temných chvílích ještě hlouběji do temnoty, ale otočit se k ní na chvíli zády, směrem ke světlu – i když je třeba daleko. Vnímáme naději, že světlo tam někde je, ačkoli ho zrovna nevidíme.