Minirecenze: O reflektování v psychoterapii a jiných pomáhajících profesích

Knihu od Heleny Šaškové a Jana Hesouna, která vyšla v nakladatelství Pasparta, krátce představuje Jitka Holasová.

Co odlišuje psychoterapii od jiných způsobů pomoci? Její výchozí bod – aspoň tedy pro tu systemickou, kterou představují autoři knihy – je nevědění. Před terapeutku či terapeuta se posadí nový člověk, o kterém terapeut pranic netuší, může jen předpokládat, odhadovat podle prvního dojmu. Ale dobrý terapeut se díky dovednosti reflexe dokáže od stereotypů co nejvíce oprostit a vědomě být s jedinečnou bytostí. Nechat zaznít její unikátní příběh. Umění reflektovat popisují autoři jako stěžejní psychoterapeutický proces, který umožňuje tvořit v dialogickém plynutí pro klienta bezpečný prostor, nezatížený interpretacemi a soudy. Dají nám nahlédnout i do dalších základních principů systemiky. Čtenářem nebo čtenářkou může být člověk z postmoderních směrů pomáhajících profesí, text však obohatí i příslušníky jiných psychoterapeutických pohledů. Kniha je protkaná úryvky kazuistik, v nichž autoři zveřejňují procesy svých myšlenek: kde reflektování pomohlo, nebo naopak chvíli chybělo? To lze považovat za jeden z nejpřínosnějších čtenářských okamžiků – čtení se spojuje s praxí.

Jitka Holasová

absolvovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, prochází výcvikem v systemické a narativní terapii (Narratio institut) a ekoterapii (Animas Valley, USA). Pracuje jako terapeutka pod supervizí na klinice Adicare a v soukromé praxi, věnuje se tématům vysoké citlivosti a klimatického distresu. Je autorkou knihy Klimasmutek: vnitřní dovednosti do časů krize (Host, 2024), je členkou Klidem - institutu pro ekoterapii, z.ú.