Minirecenze: Věci. Dějiny žen ve stovce předmětů

Co mají společného skleněné dildo ze šestnáctého století, korzet z kovu a psací stroj? Patřily ženám nebo byly vynalezeny pro ženskou práci. Autorka hned v úvodu prozrazuje svou intenci: nechtěla psát další poučnou historii tisíce let útlaku žen, čarodějnických procesů ani feminismu. Spíš se probírat paletou objektů, které doprovázely ženy při výchově dětí, tkaní, hře, sexu, ale i astronomickém výzkumu nebo dobrodružném cestování v dobách, kdy měly zůstat „přikované“ v kuchyni. Stejně jako když se potají vkrademe k babičce na půdu a otevíráme zaprášené bedny se starými artefakty, fascinovaně je vytahujeme na světlo – a jen sníme o tom, kdo je asi v minulosti bral do ruky, jaký k nim měl vztah, proč stálo za to je uchovat. Takové dotýkání zažívám i při čtení Věcí – když nahlížím na intimní předmět patřící Hannah Arendt, Kim Kardashian nebo neznámé středověké pradleně, cítím podobné lechtání v žaludku. A který předmět se mě dotkl nejvíc? Hned ten první: zhojená stehenní kost. Když si kost zlomí zvíře, uhyne. Když se to stane člověku, většinou se o něho postará jiný člověk, často žena. Právě ženy stály za tímto láskyplným činem u první definice lidství: schopnosti péče o druhé.