Knihu od Kristiny Sarisové , která vyšla v nakladatelství Mladá fronta, krátce představuje Jitka Holasová.
Psychoterapeutka Kristina Sarisová do své prvotiny připravila osm krátkých próz – poctivě a emotivně vykreslených obrazů ze života s různými diagnózami, spolu s odborným komentářem autorky. Přibližuje potíže z pohledu psychoanalýzy. Slovo kanapky zřejmě odkazuje nejen ke slavnému freudiánskému gauči, ale i ke svižnosti, s jakou můžeme jednotlivé příhody díky jejich kratšímu formátu zhltnout. V této metafoře však dále nastává rozkol: nečekejte, že se vám přečtená slova lahodně rozplynou na jazyku jako krekr s koprem a uzeným lososem – naopak, můžou pekelně uváznout v krku. Příběhy totiž nekončí uzdravením, ale často naopak tím nejčernějším koncem, jaký si umíme představit. A v tom spočívá nenaplněnost příslibu, který od knihy možná podprahově očekáváme: že se dozvíme, jak se jednotlivé příběhy pomocí psychoterapie rozpletou, kde se skrývá cesta k řešení. Jak by vypadalo první sezení s klientem? Jak by zněly intervence terapeutky? V komentáři najdeme pouze obecnou teorii, což dostatečně neuspokojí čtenáře zvyklého ladit se na příběh a zatajovat dech nad osudy hrdinů.