Minirecenze: Táňa / Praha 3 / Žižkov

Knihu od Marie Zelbové, která vychází v Nakladatelství Petr Štengl, krátce představuje Jitka Holasová.

Tuto knihu lze číst různě: jako biografii ženy z okraje společnosti, která se nikdy nenechala svázat prostředím – za reálného socialismu ani za raného kapitalismu – a bezmezně věřila v mír a spiritualitu. Můžeme se na text dívat i jako na deník statečné dcery, která přežila nepoživatelné večeře, absenci mateřské péče, hordy opilců, bezdomovců, bláznů, disidentů a berlínských pankáčů, kteří si v jejich malém žižkovském bytě podávali dveře. Další vrstva, ještě skrytější a velice citlivě podaná, je ta medicínská. Autorčina matka Táňa byla také ženou trpící paranoidní schizofrenií, na kterou nezabíraly běžné léky. Nepatologizující, chápavý autorčin tón se proplétá s živými popisy Tániných kamarádů, umělců a dalších postav pražského undergroundu – a také s hledáním vlastní cesty skrz uměleckou scénu, vztahu k matce i nevlastnímu bratrovi, který bohužel diagnózu zdědil. Kritikou opěvovaná kniha září svěžím a komplexním pohledem na dětství a dospívání ve složitých podmínkách. Při čtení si můžete skoro fyzicky osahat, co znamená vnímat druhého optikou skutečného lidství, bez hodnocení či hořkosti.

Jitka Holasová

absolvovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, prochází výcvikem v systemické a narativní terapii (Narratio institut) a ekoterapii (Animas Valley, USA). Pracuje jako terapeutka pod supervizí na klinice Adicare a v soukromé praxi, věnuje se tématům vysoké citlivosti a klimatického distresu. Je autorkou knihy Klimasmutek: vnitřní dovednosti do časů krize (Host, 2024), je členkou Klidem - institutu pro ekoterapii, z.ú.