Knihu od Marie Zelbové, která vychází v Nakladatelství Petr Štengl, krátce představuje Jitka Holasová.
Tuto knihu lze číst různě: jako biografii ženy z okraje společnosti, která se nikdy nenechala svázat prostředím – za reálného socialismu ani za raného kapitalismu – a bezmezně věřila v mír a spiritualitu. Můžeme se na text dívat i jako na deník statečné dcery, která přežila nepoživatelné večeře, absenci mateřské péče, hordy opilců, bezdomovců, bláznů, disidentů a berlínských pankáčů, kteří si v jejich malém žižkovském bytě podávali dveře. Další vrstva, ještě skrytější a velice citlivě podaná, je ta medicínská. Autorčina matka Táňa byla také ženou trpící paranoidní schizofrenií, na kterou nezabíraly běžné léky. Nepatologizující, chápavý autorčin tón se proplétá s živými popisy Tániných kamarádů, umělců a dalších postav pražského undergroundu – a také s hledáním vlastní cesty skrz uměleckou scénu, vztahu k matce i nevlastnímu bratrovi, který bohužel diagnózu zdědil. Kritikou opěvovaná kniha září svěžím a komplexním pohledem na dětství a dospívání ve složitých podmínkách. Při čtení si můžete skoro fyzicky osahat, co znamená vnímat druhého optikou skutečného lidství, bez hodnocení či hořkosti.