Žádost o ruku

Po třech letech s přítelkyní (když se mnou přežila i dva měsíce v aljašské divočině…) jsem se rozhodl, že je to ta pravá. Koupil jsem květiny a šel potají požádat rodiče mé budoucí ženy o ruku. Oba rodiče předpokládali, že jako starý vandrák ji požádám o ruku někde v přírodě. Jenže taková příležitost vyžaduje něco lepšího.

Po týdnu jsme spolu jeli do Prahy na vánoční trhy. Cestou jsme „náhodou“ míjeli vyhlášený čtyřhvězdičkový hotel s Paulusovou restaurací. „Tak jdeme,“ řekl jsem jakoby nic a zamířil dovnitř. Chvíli mě poněkud vyděšeně prosila, ať tam nechodíme, že se to vůbec nehodí, nejsme na to oblečeni atd. Jenže já už měl vše dopředu domluvené s číšníkem. Při předávání kabátů jsem vložil do jeho ruky i zásnubní prsten. Po sedmichodovém menu přišel na řadu dezert a v něm byl tento šperk v červené krabičce zakomponován. Schovaný v jahodách a za nožkou skleničky si jej hned nevšimla a nechápala, proč na nás všichni okolo (které číšník neváhal informovat…) tak civí. Pak po asi minutovém šoku řekla ano k velkému nadšení celého sálu.

A v červnu jsme tento slib zpečetili svatbou pod širým nebem a pod Sněžkou, na kterou jsme vzápětí vyšli.