Když jsem se rozhodla psát o školní jídelně, bylo to tak trochu ze sentimentality, protože jsem měla po maturitě, bylo někdy okolo poledne a zrovna jsem dostala hlad. Kdybych ještě chodila do školy, stačilo by počkat hodinku dvě, než skončí vyučování, a zajít si do jídelny na oběd, jenže teď jsem musela všeho nechat a svůj oběd si sama uvařit. Variantu „dám si chleba a něco k tomu“ můj zmlsaný jazýček odmítl.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.