Jak předejít vyhoření? Hýčkejte si osobní život

Obecně nelze říci, zda je stres dobrý, či špatný, jelikož některé mírné stresory jsou žádoucí a podporují člověka k lepším výkonům. Vždy záleží na intenzitě stresoru a psychické odolnosti člověka. Naše tělo se snaží stresu bránit a zbavit se jej. Tento stav nazývá H. Selye jako GAS (obecný adaptační syndrom), který vzniká narušením homeostázy organismu a probíhá ve třech stadiích: nejdříve stres zasáhne organismus, organismus zažije otřes, šok, nastane poplachová reakce a mobilizace obranných mechanismů, poté nastupuje stav zvýšené rezistence, odpor ke stresu, jehož cílem je udržet adaptaci organismu a nakonec stav exhausce, vyčerpání, jak psychického, tak fyzického.

Průběh stresu je individuální: vždy záleží na odolnosti organismu vůči stresu. Důležité je, aby stres na člověka nepůsobil po dlouhou dobu. Stresorem může být široká škála nejrůznějších fyzikálních i emočních podnětů, také běžné životní nároky a požadavky vyvolávající v organismu napětí. Stres je ovlivněn nejen mentální interpretací aktuálně působícího stresoru, ale i jeho představou nebo domnělým ohrožením.

Nemocný ze stresu?

Je zajímavé, že mezi rizikové faktory patří také veliké, někdy až přílišné nadšení pro práci. Nebezpečná je rovněž tendence k soutěživosti, ke srovnávání se s druhými, přílišná pečlivost a kladení vysokých nároků na sebe sama. Zatěžujícím vnějším vlivem pak může být učení ve třídách s velkým počtem žáků nebo s velmi rozdílnou úrovní žáků, nedostatečná spolupráce s rodiči, špatné chování a postoje žáků k práci a potíže s jejich motivováním. Pokud se přidá neschopnost relaxace pedagoga a chronické přesvědčení o špatném postavení učitelů, neadekvátním společenském uznání a ekonomickém hodnocení, může se jedinec ocitnout v permanentním denním stresu. U zvláště stresovatelných pedagogů, zejména pokud neprovádějí účinnou prevenci, může dlouhodobá zátěž vést ke „stresovým nemocem“. Snížení imunity, srdeční choroby, vysoký krevní tlak či vředové nemoci žaludku a bolesti hlavy mohou být důsledkem reakce organismu na dlouhodobý stres.

Způsoby zvládání zátěže

Při zvládání zátěže hrají významnou roli osobnostní charakteristiky. Rozdíly v přístupu k těžkostem života nejen profesního, sebedůvěra a nezdolnost, naučený optimismus a pesimismus, smysluplnost života a smysl pro humor.

Rozlišujeme dvě základní reakce - obrannou a zvládací. Obranné mechanismy představují spíše neadaptivní způsoby vyrovnávání se se stresem, slouží k pasivnímu vyhýbání se zátěžovým situacím. Copingové strategie jsou oproti tomu přizpůsobivé, akční způsoby vyrovnávání se se stresem, probíhají na vědomé úrovni. Mají protektivní účinky na duševní zdraví jedince a jsou orientovány na aktivní řešení stresových situací.

Mezi copingové strategie např. patří řešení problému, vyhledávání si bližších informací, sociální opory u kamarádů, známých, rozptýlení či pozitivní reinterpretace. V odborné literatuře najdete i další konkrétní techniky vedoucí ke zvládání stresu, kterými je například relaxace, meditace, imaginace nebo náboženství a víra. Důležitý je i správný životní styl, tzn. pestrá strava, pohyb, dostatečný spánek, aktivní trávení volného času, koníčky. Rovněž je dobré mít v pořádku mezilidské vztahy, pevné zázemí, příp. i kvalitní sexuální život a harmonický partnerský vztah.

Syndrom vyhoření

K negativním důsledkům pracovní zátěže zejména patří specifický syndrom vyhoření (burnout) zahrnující pocity vyčerpání, depersonalizace, projevy sociální distance a ztráty osobního vztahu k práci. Chronický stres v práci, který je navíc doprovázen i další zátěží v osobním životě, vede často k tzv. syndromu vyhoření. Pracovní profese učitele bývá totiž charakteristická svými vysokými nároky na pracovní výkon jedince, bez možnosti nějaké úlevy a se závažnými postihy v případě nějaké chyby či omylu. Výkon pedagogické profese pak bývá spojen zároveň i s vysokou odpovědností a pracovním nasazením. Nezřídka učitelé dokonce pociťují, že práce je pro ně posláním. Přidají-li se k tomu ještě osobní problémy, může taková situace skončit úplným „vyhořením“ učitele, a to jako důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a realitou, tedy mezi ideály a skutečností. Případně jako důsledek nedodržování základních psycho-hygienických zásad a pravidel. Podle Křivohlavého je vyhoření stavem způsobeným dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné, spojené s velkými očekáváními a chronickými situačními stresy. U „postiženého“ pedagoga se mohou projevit různé subjektivní příznaky - únava, snížené sebehodnocení, podráždění, negativismus, odliv síly, ztráta iluzí. „Objektivním“ průvodním jevem je snížená celková výkonnost.

Jak tedy syndromu vyhoření předcházet?

K syndromu vyhoření dochází často u osob, které jsou příliš úzce zaměřené na jeden definovaný cíl. U takových lidí hrozí riziko, že budou brát takový cíl za jediný smysl života a budou na něj bezprostředně zaměřeni. Podle odborníků je pro tyto osoby důležité, aby viděly život v širším zorném úhlu pohledu, aby neulpěly

jen v jedné jeho rovině. Ukazuje se, že lidé, kteří neberou úspěch za nejvyšší metu svého života, ale chápou jej jen jako vedlejší produkt své činnosti, jsou poměrně odolnější k psychickému vyhoření. Co se týče postupů externích, za jeden z nejdůležitějších faktorů, který lidem pomáhá vyhnout se stavu vyhoření, je kvalitní síť sociální opory.

Kurzy zaměřené na pomoc osobám postiženým syndromem vyhoření u nás bohužel ještě nejsou rozšířené ani dobře rozpracované. Učitelé ale mohou využít nabídky školení či seminářů, které informují o možnostech předcházení a zvládání stresu, a o jeho vlivu na naše zdraví. Další, komplexnější přístup k řešení syndromu vyhoření, představuje psychoterapie.

***

Jak zvládáte stres

URČITĚ ANO = 1

SPÍŠE ANO = 2

SPÍŠE NE = 3

URČITĚ NE = 4

1. Snažím se zařadit do denního režimu co

nejvíce pohybu.

2. Cvičím aerobně 20 a více minut nejméně

třikrát týdně.

3. Pravidelně spím v noci 7- 8 hodin.

4. Jím nejméně jedno teplé jídlo denně.

5. Piji méně než dva šálky kávy denně.

6. Mám přiměřenou tělesnou hmotnost.

7. Těším se dobrému zdraví.

8. Nekouřím.

9. Nepiji alkoholu víc než jednu sklenku

denně.

10. Mám někoho, koho miluji a kdo mi pomůže

překonat případné

problémy.

11. Přiměřeně dávám najevo a přijímám

náklonnost.

12. Mám blízké osobní vztahy s lidmi, se

kterými se cítím v bezpečí.

13. Mám blízké lidi, na které se mohu obrátit

ve stresových situacích.

14. Umím udržet pocity zlosti a nepřátelství

pod kontrolou.

15. Mám přátele, kteří mají rádi stejné činnosti

jako já.

16. Mám čas věnovat se příjemným věcem

alespoň jednou týdně.

17. Často pomáhám ostatním.

18. Moje zaměstnání (škola) mě uspokojuje.

19. Jsem schopný pracovník.

20. Vycházím dobře se spolupracovníky.

21. Můj plat je přiměřený mým potřebám.

22. Umím dobře hospodařit s časem.

23. Umím říci "ne", když jsem v časové tísni.

24. Denně si najdu čas pro sebe.

Celkem bodů:

Hodnocení:

0-24 bodů Výborné (vysoká odolnost proti stresu)

25-35 bodů Dobré (malá zranitelnost stresem)

36-46bodů Průměrné (občas zranitelnost stresem)

46-56 bodů Dostatečné (zranitelnost stresem)

Nad 56 bodů Špatné (velká zranitelnost stresem)

Jak zvládat stres v práci? Karel Opravil z Krajské pedagogicko-psychologické poradny Zlín shrnuje svá doporučení, jak účinně předcházet učitelskému stresu, do tří jednoduchých pravidel.

Nechoďte ihned po práci domů. Nechte si čas na regeneraci a přeladění, abyste byli schopni si „dobít baterky“ a byli zase naladěni na kontakt s lidmi.

Minimálně dvakrát týdně si vyhraďte čas pro sebe, je jedno, jestli to bude fitko nebo půjdete do lesa na hřiby.

Čas od času investujte a nechte se opečovávat někým jiným. Zajděte si na masáž, kosmetiku nebo jiné wellness procedury.