ZRUŠME VÍCELETÁ GYMNÁZIA

* Proč se dnes o školství v médiích tolik diskutuje? To ještě před pár lety nebylo.

Školství se stalo větším společenským tématem, což média reflektují. Ve velkých denících psala dříve o školství obvykle nějaká osmnáctiletá holka, co zrovna vyšla ze školy, která zhruba věděla, co je křída, ale jinak to bylo o ničem. Teď už je situace lepší. A taky si myslím, že školství je dnes v daleko větší krizi ve smyslu ztráty hodnot, což samozřejmě přináší emoce a mediální rozruch.

* Začněme diskutovanou inkluzí. Proč ji ministryně školství i premiér tak vehementně prosazují i přes odpor značné části laiků a odborníků? Vždyť realisticky vzato jim to ubírá politické body.

Do hlav jim nevidím, ale řekl bych, že jde o ideologii. Nová levice má trochu jiný typ uvažování než stará levice, která brojila proti kapitalistům a vydavatelství časopisu Rodina a škola by nejspíš znárodnila. Dnešní neomarxisté se montují spíše do témat rodiny, vzdělávání, lidskoprávních elementů apod. Řekl bych, že inkluzi upřímně věří a jejich evropští bratři ve zbrani je v tom podporují nebo je k tomu i nutí. Stejně jako soudruh Jakeš musel dělat, co mu říkali v Moskvě, tak Sobotka s Valachovou mají své pevné opory tu v Norských fondech, tu v EU, takže logicky proti nim nepůjdou, i když jim to ubírá hlasy. Jakešovi taky leccos ubíralo hlasy, ale vzhledem k Sovětům to dělat musel.

* Jak nahlížíte na samotnou inkluzi jako pedagog?

Je to trend, který nemá logiku, ale zato mnoho obětí. Tak jako se na Západě nesmyslně likvidují dětské domovy, které dostaly nálepku napůl koncentračních táborů, tak se u nás začínají ničit školy, které se věnují dětem, co potřebují speciální přístup. Obětí jsou speciální pedagogové, kteří by si za svou bohulibou a špatně placenou práci zasloužili jít do nebe a místo toho jsou z nich pomalu zločinci, co nechtějí umožnit dětem lepší zítřky. Obětí inkluze jsou samozřejmě děti jak ze speciálních, tak z normálních škol. Obětí je daňový poplatník, neboť celá inkluze bude stát miliardy. Kdo tím získá, jsou ti, co už teď o inkluzi dělají semináře a vůbec parazitují na školském systému.

* Mám psychicky postiženého kamaráda. Rád se s ním vídám, ale do práce bych si ho nevzal jednoduše proto, že bych nic neudělal. Není cesta začleňovat handicapované děti spíš ve volnočasových aktivitách než ve škole?

Určitě. Děláme rozhovor nedaleko Bohnic, kde se koná festival Mezi ploty. Ti lidé nemají být zavření, pokud nejsou nebezpeční svému okolí, což ta děcka z 99 % nejsou. Mimo školu určitě ano, ale vzdělávání je trošku něco jiného. A my těm dětem stejně lžeme. Za prvé: velmi postižené děti nety zůstanou někde v Jedličkově ústavu, takže je to taková integrace jen pro někoho. Za druhé: žádná integrace to není, protože dítě se učí s asistentem samo někde vzadu ve třídě. Za třetí: stejně to pak někdy končí. Nebo budeme integrovat i na střední škole? Budeme integrovat nukleární fyziky, kteří budou studovat s asistentem? Je to jen hra a lhaní všem zúčastněným.

* V jakém smyslu?

Součástí vzdělávání je přece i hodnocení. V první třídě se dá každému jednička, aby měl radost, ale pak už ne. Dítě musí vidět, že za talentem a prací je odměna. A když se flinká, odměna ho nečeká. Dítko, které přijde z praktické školy, musí nejpozději v páté třídě zákonitě propadnout. Není to jeho vina, má své limity. Ale ono nepropadne, protože má papíry na to, že propadnout nemá. Tím pádem už i pro ostatní děcka ztrácí smysl základní chod vzdělávání. Pak je to najednou všechno trošku jedno, jestli děti něco umí, jestli má někdo jedničku, nebo trojku.

* Nepřeceňuje se socializační role školy?

Nesouhlasím s názorem, že škola je hlavně komunitní a socializační centrum. Škola je hlavně škola. Stejně jako smysl benzínové pumpy je v tom, že si tam načerpáte benzín a jedete dál. Není to komunitní centrum na dálnici, kde se setkává kamioňák s počůraným batoletem a se zájezdem německých důchodců. Zrovna tak škola je místo, kde se děti učí číst, psát, počítat. Socializační centrum je v jistém smyslu všechno, třeba i tramvaj, ale v jádru jde o to, dojet s ní z Kobylis do Libně.