CHRAŇTE DĚTI PŘED FALEŠNÝMI VLASTENCI

Ještě nedávno jsme mohli mít pocit, že do školních lavic usedají budoucí světoobčané. A že vyprávěnky o uzavřených hranicích, ostnatých drátech a policistech na každém rohu patří do výbavy stárnoucích rodičů a učitelů. Kdo mohl tušit, že zafouká jiný vítr. Jsme vůbec schopni vstřebat nastupující myšlenkové proudy a vysvětlit svým žákům i dětem, co se to děje?

Nejde jen o to, co se říká v médiích. Důležité je, jak události komentují lidé v běžné komunikaci. Což může být výsledkem mediálních masáží. Pokud nemáte uši ucpané sluchátky, zaslechnete, jak se mění názory na to, co jste donedávna považovali - možná i trochu naivně - za samozřejmé a neměnné. Zdá se, že změny nálad a postojů jsou tak rychlé, že se ještě nestačily promítnout do výzkumů veřejného mínění. Ale jsou tu.

Kdo je správný Čech?

Tak například: do módy přichází prapodivné vlastenectví. Představme si ho jako koktejl umíchaný z vlastních mindráků, nevzdělanosti, stádnosti a z ozvěn zasutých démonů. Jak známo, děti bývají chytlavé. Proto je teď nutné s nimi mluvit o tom, co znamená být „správným Čechem“. Reálně hrozí, že lidé s touto nálepkou se brzy objeví na každém rohu. Děti by měly vědět, že na vlastenecké hrdosti není nic špatného. Avšak nesmí být pózou skrývající jiné motivace, třeba záměry na postupné omezení svobod a přiškrcení demokracie.

Správný (či chcete-li „pravý“) Čech nemá být vulgární omezenec, který si pěstuje nenávist vůči údajnému nebezpečí a vymyšleným nepřátelům. Ten, který jen křičí a hledá viníky vlastní nedostatečnosti, nejsnáze na pouliční demonstraci nebo v anonymní internetové diskusi. I to je důvod, proč doma i ve škole mluvit o pozitivně laděném vlastenectví. Co všechno se do zmíněného rámce vejde, to je trochu i na vás.

Vážení češtináři, dbejte na to, aby vaši žáci znali rodný jazyk. Podobná prosba může být adresována učitelům zeměpisu. Pokud jejich výuka zapůsobí i jako motivace k systematickému poznávání České republiky, je to malé vítězství. Správný Čech si pak nesplete Turnov s Trutnovem. Nejširší pole působnosti mají dějepisáři a jejich kolegové, kteří učí občanskou výchovu. V historii lze nalézt nemálo příkladů statečných lidí, kteří usilovali o svobodu a demokracii. Mnozí z nich obětovali profesní kariéru nebo i život. Jako úžasná pomůcka poslouží třeba Příběhy 20. století, známý projekt společnosti Post Bellum.