SYNDROM VYHOŘENÍ U PEDAGOGŮ

Občas trpí vyhořením i blízké osoby, které pečují o dlouhodobě nemocného člena rodiny, nebo rodiče, kteří se starají o handicapované dítě obvykle s problémovým chováním. Vyhořet mohou i rodiče zdravých dětí, zvláště pak matky, jež na sebe kladou vysoké nároky a chtějí být zároveň perfektními mámami, manželkami, přítelkyněmi a zaměstnankyněmi. Na maminky klade velké nároky i současná doba, společnost, kult „výkonu a dokonalosti“.

V důsledku emancipace si na sebe ženy ušily bič. Po osmihodinové pracovní době je totiž často čeká druhá šichta doma. Některé výzkumy v této souvislosti naznačují, že nejspokojenější jsou ženy, které pracují na půl úvazku, a že radost z mateřství je vyšší ve společnostech, kde se dětem nepřikládá extrémně velká hodnota. Matky, které své dítě vnímají jako centrální životní hodnotu, trpí více depresemi než ženy, které děti sice mají, ale neberou je smrtelně vážně. Vysvětluje se to tím, že přílišná fixace na dítě vyvolává v matkách stres, jestli budou schopny naplnit všechny potřeby dítěte, a to v nich způsobuje pocity viny a selhání.

Školní stresory

Syndrom vyhoření není samostatnou, jasně ohraničenou diagnostickou jednotkou. Posuzování, jestli je člověk opravdu vyhořelý, je často obtížné. Někdo říká, že je „vyhořelý“, a přitom je jen dočasně více unavený, podobně jako lidé říkají, že mají „depku“, a přitom mají jen špatnou náladu, která se zanedlouho zlepší. Zároveň se setkávám s klienty, kteří mluví o svém vyhoření, přičemž jejich prožívání a potíže odpovídají spíše klinické depresi.

Odhadem 20–30 % profesionálů, kteří pracují s lidmi, se v životě setká s vyhořením. Co se týče pedagogů, české výzkumy ukazují, že vyhoření trápí odhadem 10 % učitelů a že asi 60 % vyučujících pociťuje v rámci své profese nadměrný stres.