Mámo, táto, hrajte si s námi

To, co člověk prožije na vlastní kůži, zanechá v paměti nejhlubší stopu. Proto si taky s dětmi hrajeme tak, aby získaly co nejvíce poznatků ze života nejen ve svém okolí, ale i ze života jiných národů. A tak se pro nás loňský červen stal měsícem, ve kterém jsme se vypravili na cestu kolem světa. Vydali jsme se na pirátskou plavbu, ochutnali vlastnoručně upečený arabský chléb, na cestě po Itálii snědli pravou pirátskou pizzu. Po vyplutí na oceán jsme se posílili „pirátským“ gulášem. Čekala nás daleká cesta za pokladem. To bylo radosti, když jsme jej objevili na pustém ostrově. Po dalším přistání u břehů Ameriky jsme se dokonce projeli opravdickým kočárem s koňským potahem, který kočíroval pravý kovboj. Bylo to na krásné akci, kterou pro nás připravil náš soused pan Kašný. Děti si prohlédly nejen koně, ale i celou farmu s hospodářskými zvířaty – prostě ranč se vším všudy, co k němu patří. I s milým pohoštěním od paní farmářky. V následujících dnech se naše třídy proměnily v indiánské vesnice. Zdobil je totem, stan, kruh „rady starších“ i ohniště. Děti byste od pravých indiánů nepoznali. Vyrobily si čelenky, tomahavky, náramky přátelství a na závěr všeho dění pozvaly své rodiče na indiánskou stezku. Cestou jsme zažívali různá dobrodružství: jízdu koňmo, vázání uzlů, malování bledých tváří i lov bizona. Indiánský oheň posloužil k přípravě bizoního masa (párků) a nechyběl ani ohnivý nápoj pro rodiče. Za doprovodu kytary zněly indiánské písně i bojové pokřiky. A příroda nám připravila krásný sluneční den, kdy i dospělí dostali možnost vrátit se do svého dětství. Děkujeme všem rodičům, kteří se podíleli na přípravě.