Povídám, povídám, pohádku

"Děti, jakou znáte pohádku?"ptám se."O Večerníčkovi, O Harry Potterovi, O dinosaurech, O Spidermanovi,"odpoví děti. Nikdo si nevzpomene na klasickou českou pohádku, a tak začínám pochybovat, zda setradiční pohádka hodí do dnešního světa. Není klasická pohádka odtažená od života v našem století? V čem spočívá účinek pohádky?Mezilidské vztahy, motivace jednání postav, obrazná přirovnání, reálné poznatkové souvislosti, jazykový cit a bohatství češtiny, její zvučnost a jadrnost, to všechno by mělo tvořit přirozený vstup dítěte do světa kultury,která má svou tradici i své národní cítění. Pohádka je únikem od dětských starostí a problémů do světa, ve kterém vítězí spravedlnost nad zlem. Prostřednictvím pohádky můžeme uspokojovat fantazii dítěte, vytvářet a rozvíjetpředstavy, působit na jeho city.Pohádkou můžeme dětem také vysvětlit i etická pravidla lidského soužití: zastat se slabšího a ukřivděného, bojovat za spravedlnost, být poctivý, pravdomluvný a pracovitý, vzájemně si pomáhat, to je smyslem většiny pohádek.Nezáleží na tom, jestli je hlavní postavou princ či chudý člověk. V některých pohádkách se setkáváme i se zápornými hrdiny, kteří jsou např. za svoji neposlušnost nakonec potrestáni (Červená Karkulka, Neposlušná kůzlátka). Nevšechny děti mají rády tyto formy trestu a vyžadují určité zmírnění. Osvědčilo se mi poukázat na obdobu pohádek, kde je děj poněkud odlišný, řekla bych"lidštější". Například v anglické pohádce"O ČervenéKarkulce"vlk babičku ani Karkulku nesežere, ale zamkne do skříně.Již při poslechu četby je patrné, jak pohádka na děti působí. Jiné pohádky zaujmou děti tříleté, jiné šestileté. Rozhodující je nejenom věk, ale také poslechová vyspělost dítěte. Všechny děti mají rády pohádky s dobrýmkoncem, pohádky, které jsou veselé. Někdy si zahrajeme i pohádku popletenou. Ale to až nakonec, až když jsem si jista, že všechny získané informace z oblasti estetické, citové a poznávací si děti stačily uspořádat, pochopitsouvislosti a zažít.Opakováním se zážitky dětí prohlubují. Návraty k textům, které děti znají, jsou v mnohém směru užitečné. Děti si oblíbí text, pamatují si nejenom obsah, ale i části vět a různé podrobnosti. Když jim dám příležitostvyjádřit vlastní názor, dozvím se, čeho si všimly, co se jim líbilo, co by chtěly znovu slyšet, prožít ve hře nebo dramatizaci.Děti nedovedou rozlišovat jemné rozdíly mezi lidmi, jejich pohled na svět je jednodušší - buď je to špatné nebo dobré. Pohádkové postavy proto odpovídají jejích představě o světě. V pohádkách se dítě seznamuje s tím, kterévlastnosti jsou žádoucí, odměněny, zatímco zlo je pokaždé potrestáno. Pohádky pěstují v dětech smysl pro morální hodnoty i životní postoje.