Není domek jako domek

Při dopolední činnosti jsme si s dětmi hráli na zedníky a"stavěli"jsme různé domečky. Zjistila jsem, že některé mladší děti mají s výtvarným vystižením tvaru domku potíže, a proto jsem se domům věnovala ještě dalšídny.K rozkladu slov na slabiky a určení počtu slabik jsem využila výrazně zdobený kartónový domek. Do domku jsem ukryla kartičky s obrázky zvířátek. Děti si střídavě vybíraly z domečku zvířátko, vytleskaly jeho jméno a naobrázek položily tolik knoflíků, kolikrát tleskly. Za nejmladší samozřejmě tleskaly společně všechny děti a radily i s počtem knoflíků. Tato hra se všem dětem moc líbila.Tím ale naše hraní s domečky neskončilo. Stavěla jsem domeček z dřívek od nanuků a děti mi radily, jak má vypadat. Zvířátka z kartónového domečku jsem dávala do domku z dřívek a rozklad slov jsem zpestřila použitímdřevěného bubínku, na který děti ťukaly dvěma paličkami - dřevěnou a plstěnou, aby vnímaly rozličný zvuk.Pak jsem děti pozvala na taneček. Připravila jsem si do magnetofonu kazetu s písní Jede, jede poštovský panáček. Že se k dopoledni o domečcích nehodí? Ale jakpak by ne! Vždyť pošťák vozí k našim domovům psaníčka! S dětmijsem nejprve vyzkoušela jednotlivé prvky tanečku a při hudbě už děti tančily skvěle.A konečně nastal čas na pohádku. Přinesla jsem velký látkový domeček a navrhla jsem dětem, že si zahrajeme pohádku O kůzlátkách. A hned jsem měla zájemce o hlavní role."Já budu vlk!", volal Pavel. Verča hrálakozu, Vojtík kováře a Andrea mlynáře. Barunka se hrnula coby jedno z kůzlátek do domečku. Za ní Jirka a Tomášek. Já jsem dělala vypravěče. Děti podaly skvělé herecké výkony a Verča jako maminka koza si dokonce sama iniciativněobstarala nákup, když se vracela z města ke kůzlátkům - v polici si vybrala náruč plastových barevných kostek.Děti dostaly košíky plné víček od plastových lahví a skládaly domečky na koberci. Do hotového domu si šly vybrat z mého domku obrázek zvířátka, které v něm bude bydlet. Vybíraly pečlivě - v jejich úžasných domcích přecinemůže bydlet jen tak někdo.Po svačině si ještě každý zkusil namalovat svůj domeček barvami. Sledovala jsem správné využití plochy i barev. Okna a dveře děti dokreslily tuší a po zaschnutí obrázek vystřihly. Domečky se v šatně dlouho"neohřály". Téměř všechny děti si je ještě týž den nesly domů.