Houby, kam se podíváš!

Loňská houbařská sezona byla štědrá, vyprávěli jsme si zážitky ze sběru hub a vytvořili lesní prostředí ve třídě. Každý přinesl něco, co našel v lese, ať už to byl tvarově zvláštní klacík, žalud, mech, nebo listí. Nejvíce jsme se chlubili úlovkem hub – přinesli jsme voňavé hříbky, klouzky, kozáky. Někdo se odvážil sebrat houbu nejedlou, a dokonce i jedovatou, proto jsme si povídali o nebezpečí těchto hub. Stavba lesa se nám zdařila, některé maminky naaranžovaly lesní květináčky, mističky a houbové zahrádky – les nám rostl a rostl. A jak nám to ve třídě krásně vonělo! Hub jsme měli tolik, že jsme si vzali nožíky a začali je krájet na plech na sušení. Při práci jsme si povídali o životě v lese, jak se máme chovat v lese, co do lesa nepatří. Paní učitelka nám zahrála pohádku Pod hříbkem, kde zvířátka našla úkryt před deštěm. Pohádku jsme nakreslili a povídali si děj příběhu. Zalíbila se nám básnička o muchomůrce a hříbku: „V černém lese zvaném Hůrka červená se muchomůrka, červená se panenka, že jí kouká sukénka, červená se, moc se stydí, že ji soused hříbek vidí.“ Říkadlo nás inspirovalo k výrobě dvou klobouků – pro hříbečka a muchomůrku. S klobouky na hlavě jsme si povídali jako ty houbičky v lese. O čem asi? O tom, jaké je počasí, co máme rádi, jaká je naše kamarádka, co budeme dělat, když nás někdo sebere. Pro některé z nás to byl úkol těžký, ale s pomocí jsme to zvládli. Sousedy hříbečka a muchomůrku jsme namalovali a lesík plný hub máme teď i v šatně na nástěnce. Pozor, vybírejte dobře – některé jsou jedovaté!!!