Svatoštěpánské rozjímání

Naši malou valašskou vesničku Svatý Štěpán najdete až na samém konci republiky. Každé ráno, společně s paní učitelkou, nasedneme do autobusu a vydáváme se na cestu do školky. Tam na nás už čekají místní Štěpaňáci. Rodiče pak přivezou další kamarády ze Sidonie a jsme všichni - 26 malých lišáků. Říkáme si tak proto, že nebýt školky, dávaly by zde lišky dobrou noc. A tak celá vesnice i krásné lesy kolem ožívají naším veselím a spolu s námi prožívají všechny malé i velké události. Ať už návštěvu Mikuláše s čertem, tajemnou, bíle zahalenou Lucu, nebo konečně tolik očekávané Vánoce. Hned po vánočních svátcích tu všichni, hlavně však babičky a dědečkové, vyhlížejí náš tříkrálový průvod. A my, malí koledníci, s vlastnoručně vyrobenými korunami, nezapomeneme zazpívat a popřát v každé chalupě. Také náš karneval je už vyhlášený. Do sálu v místní Hospodě U Jakuba se sjíždí rodiče z celého okolí. Společně pak tancujeme, soutěžíme a hrajeme si až do večerního klekání. Ze všeho nejvíce se však těšíme na tradiční fašanky. To je příprav a chystání! Vyzkoušet a vyspravit masky, vyrobit fašankové čepice, dohodnout se, kdo bude ženich a kdo nevěsta. Konečně je tu úterý před Popeleční středou. Od rána u nás panuje velký ruch a shon. Kdo má ruce, je zapojen do malování našich tvářiček. Pak už jen obléct masky, osedlat papírové koně a v čele s nevěstou, ženichem a nezbytným medvědem vyrazíme do ulic. Smích, zpěv a břinkot na rozmanité nástroje vyláká před dům štěpánské usedlíky, kteří obdivují náš pestrý průvod. V poledne se už nám, menším, pletou nožky únavou. To je čas na voňavé koblížky, teplý čaj a odpočinek. A my větší fašankujeme dědinou dál. Jakmile jsou masky i s basou pochovány do kufru, začínáme se pomalu těšit na jaro. Zimu hodíme spolu s Morenou do říčky Vlárky a pro jistotu ji vybavíme pasem. Vždyť jsme přece blízko hranic. Vesnička s poetickým jménem Svatý Štěpán žije naším veselým smíchem.