Integrace dětí různých národností

Naše mateřská škola pracuje již několik let v programu Začít spolu (ZaS), dětem nabízíme široké spektrum činností. Záleží nám na spokojenosti každého dítěte i na vytváření atmosféry pohody a vzájemné důvěry při spolupráci s rodinou. Možná i díky tomu k nám před časem rodiče z Japonska přihlásili tříletého chlapce a jeho pětiletou sestru. K prvnímu vstupu a seznámení svých dětí s novým prostředím využila rodina tlumočnici. O této alternativě uvažovali rodiče i v blízké budoucnosti. Po zralé úvaze nakonec zavedli každému ze svých dětí notýsek a požádali o možnost každodenního zápisu učitelkou (adaptace na prostředí, zda si dítě hrálo, jakou mělo náladu, co ho zaujalo, co jedlo či zda odmítalo pokrm, mimořádná událost…). Oba sourozenci zůstali spolu. Maminka si každý den jednotlivé informace překládala do angličtiny a sdělovala své dotazy, přání, poděkování do téhož sešitku. Fotila si aktualizované informační vývěsky. Své děti vybízela k projevu zdvořilostních návyků v češtině. Často se zúčastňovala se svými dětmi akcí pořádaných školou. Při jednom divadelním představení skoro neslyšně vysvětlovala svým dětem obsah pohádky O třech prasátkách. Druhý den Ryonka a Shintaró donesli leporelo plné obrázků a japonských znaků. Byli jsme překvapeni: Pohádka O třech prasátkách je na celém světě úplně stejná. Uplynul více než rok a Ryonce bylo šest let. Podle japonských zákonů musela ještě v dubnu zahájit školní výuku. Rodina se stěhovala narychlo do Prahy. Nastal čas loučení. Poslední den u nás, poslední den s nimi. Na tento den si většina dětí nachystala drobné dárečky (kamínek, kytičku natrhanou cestou do školky, autíčka, plyšáka, obrázek, sladkosti). Aniž bychom cokoli tušili, čekala úplně všechny děti (84) nadílka od paní Mikami, dárečky vonící exotikou. My dospělí jsme neskrývali slzy dojetí. Tak snad zase někdy SAJÓNALA - nashledanou!