Jak přezimují zvířátka?

Troufalost, s jakou se vás ptám na věci tak jasné, jako že ve dne svítí slunce a v noci měsíc, nebývá ale vždy takovou jistotou, snad právě proto, že přece takovéhle znalosti má každý z nás. Možná že stojí za to si připomenout starou známou Sokratovu pravdu: „Vím, že nic nevím.“ V lednu jsme se s dětmi z MŠ Hastrmánek zúčastnili akce nazvané Jak přezimují zvířátka, kterou v botanické zahradě VOŠ a SZeŠ v Táboře pořádalo pro děti centrum ekologické výchovy Ochrany fauny ČR. Těšili jsme se na netradiční dopoledne, které jak se ukázalo, bylo úžasnou pokladnicí nových poznatků o tak důvěrně známých zvířátkách. Sama jsem byla přesvědčená o tom, že informace získané v MŠ při řízených činnostech, pobytu venku nebo formou spontánních aktivit obsahují většinu poznatků odpovídajících znalostem předškoláků. Ó, jak jsem se pletla. Pro děti bylo v botanické zahradě připraveno několik stanovišť, na nichž se učili zábavnou formou, která zvířátka odlétají v zimě za teplem, která v zimě spí, která je potřeba dokrmovat nebo si shánějí potravu sama. Na prvním stanovišti děti sbíraly na chodníčku mezi bylinkami schovanými pod sněhem myši a červíky pro sovu, další zastávka při putování botanickou zahradou nás čekala u sysla. Po poutavém vyprávění o syslích starostech se zimními zásobami potravin jsme se také dozvěděli, že i některé děti, stejně jako tohle malé zvířátko syslí do tvářiček jídlo jako do spíže. No, nechtějte po mně vědět, kdo z dětí to byl, nutno ale podotknout, že ten den u oběda si už na sysla nehrál. Moc se nám líbilo vybírat do krmítka pro ptáčky potravu, kterou mají rádi a která není škodlivá. A tak jsme se nasmáli, když se dětem objevila v dlaních třeba paštika, čokoláda nebo lízátko. Ty správné potraviny sypali malí ornitologové do krmítka, ostatní vraceli zpět. Protože počasí bylo přece jen chladné, prohnal nás na další zastávce zahradou medvěd probuzený ze zimního spánku. A kteří ptáci odlétají do teplých krajin? Tak snadná otázka snad nezaskočí ani předškoláky. Mám radost, protože děti odpovídaly rychle a správně. Pro upevnění znalostí vytvářejí kluci letku čápů a pod vedením nejsilnějšího jedince odlétají do teplých krajin. Zapomněla jsem podotknout, že jeden ptačí cestovatel odlétal s elektronickým batůžkem, několik ostatních ochránci přírody okroužkovali. No a jak cestuje náš okřídlený turista? My už to víme. Má v těle jakýsi kompas a tak je pod vlivem zemského magnetismu a může rozeznávat i světové strany. Může se také pochlubit výbornou zrakovou pamětí. V mateřské škole mě překvapil jeden „čáp“ z naší klučičí letky: „Paní učitelko, já budu jako čáp. Až jednou, jak říká maminka, vyletím z hnízda, tak se budu vracet, stejně jako oni.“ Maminka bude určitě moc ráda. A co vy na to? Škoda že Sokrates už nám to neřekne.