Vláčkem do pohádky

Dorotka měla jako všechny děti moc ráda, když mohla jít s babičkou do divadla na pohádku. Těšila se na další divadelní představení, ale babička onemocněla a Dorotka s maminkou jí slíbily pomoc. Babička s dědou bydleli v jiném městě. Dorotka s maminkou a tatínkem za nimi jezdívali vláčkem. Když tentokrát kupovala maminka jízdenku, podívala se paní pokladní na Dorotku, usmála se na ni a přidala mamince speciální lístek i pro ni. Maminka ho podala Dorotce, a ta si přečetla, co na něm stálo: „Jízdenka do pohádky“. Byla barevná a plná obrázků z různých pohádek. Dorotce se vždycky moc líbila pohádka O perníkové chaloupce. I z ní tam našla obrázek. Když k nim přišel průvodčí a kontroloval jízdenky, ptala se ho Dorotka, do jaké pohádky je to vlastně jízdenka. „Do tvé nejoblíbenější, uvidíš,“ řekl jí průvodčí a potutelně se při tom usmál. Potom co průvodčí odešel, seděla Dorotka chvíli na sedadle a dumala, jak může průvodčí vědět, která pohádka je její nejoblíbenější. A najednou se ocitla v chaloupce, kde žila s tatínkem Mařenka a její bratříček Jeníček. Ostatní ji sice neviděli, ale ona mohla prožívat vše, co se v chaloupce odehrávalo. Znala pohádku nazpaměť, a tak moc dobře věděla, co se bude dít. Když šli Jeníček s Mařenkou do lesa, Dorotka se o ně bála, ale věděla, že to nakonec dobře dopadne. Stejně tak měla pořádný strach z babky z perníkové chaloupky, přestože jí nemohla nic udělat. Když se nakonec Jeníček s Mařenkou dostali v pořádku domů a radovali se s tatínkem, že se jim nic nestalo, ocitla se Dorotka zase vedle maminky ve vlaku. „Maminko, víš, kde jsem byla?“ A maminka jí odpověděla: „Jak to myslíš, Dorotko, kdy?“ „No přece teď !“ zvolala Dorotka. Maminka řekla: „Seděla jsi vedle mne a dívala ses z okna.“ „To není možné, mami, já jsem byla v Perníkové chaloupce,“ odporovala Dorotka a vyprávěla jí, co zažila. Ten den měly ve všech vlacích děti podobné zážitky - každý se ocitl během jízdy ve své nejoblíbenější pohádce a přitom o tom dospělí, kteří cestovali s nimi, nevěděli. A kdo z vás, děti, jezdí rád vláčkem? Možná si při jízdě čtete nějaké pohádky. Která je ta vaše nejoblíbenější? Zkusíme se do ní také svézt aspoň na papíře? Vláčkové tvoření Potřebujeme čtvrtku, pastelky, fixy nebo voskovky, vlastní fotky dětí, jejich sourozenců, rodičů nebo příbuzných, nůžky, lepidlo a obrázky z pohádek. Pastelkami nakreslíme na čtvrtku vláček s vagony pro cestující s velkými okny. Do oken nalepíme fotky rodinných příslušníků. Kolem vláčku nalepíme obrázky z oblíbené pohádky nebo pohádek. Dokreslíme detaily - například nebe, slunce, trávu, stromy. Děti mohou také tvořit společný vláček na velký balicí papír. Do oken se mohou lepit fotky dětí. Můžeme též vytvořit model vláčku. Roličky od papírových utěrek polepíme kolečky a dalšími částmi z barevných papírů, dokreslíme fixy a hotovou mašinku a vagonky navlékneme za sebou na provázek. A už může mašinka vyrazit na výlet po místnosti. A co dál? Tipy navíc Zahrajeme si na předvádění pohádek. Dvě nebo tři děti se domluví tak, aby je ostatní neslyšely, jakou pohádku budou předvádět. Ostatní děti se postaví za sebe, chytí se v pase a budou jezdit po místnosti jako mašinka. Děti vybrané k předvádění je po chvíli uvítají se slovy: „Vítáme vás, dojely jste do pohádky.“ Začnou předvádět pohádku a ostatní hádají, o jakou se jedná. Pak mohou předvádět jiné děti.