Můj syn má nálepku zlobivce

Mám pětiletého syna, je to živější kluk, ve školce s ním paní učitelky neustále válčí. Neposlouchá, nechce spolupracovat. V loňském roce jsme navštěvovali paní psycholožku, která usoudila, že Daniel je naprosto normální, pouze má povahu bojovníka, tudíž se na něj musí jinak. Před loňským Mikulášem – tedy před příchodem čertů – byl přesvědčený, že si ho jistě odnesou, protože je ve školce nejzlobivější, má nejvíc puntíků za zlobení. Když jsem mu řekla, že ho jistě paní učitelka zachrání, tak mi řekl: „To určitě, ta mi řekla, že se těší, až mě odnesou.“ Při té představě, že ho budou chtít odnést a nebude nikdo, kdo by ho chránil, jsem se rozhodla, že ho nechám doma a do školky ho na čerty nepošlu. Druhý den jsem se snažila paní učitelce vysvětlit, že jsem ho nechala doma vlastně kvůli tomu, že by se tam necítil v bezpečí, a učitelka se smála. Poté jsem se dozvěděla od maminek, že jim děti doma říkaly, že našeho syna čerti určitě odnesou, protože nejvíc zlobí, a potom, že je strašpytel, protože je nejzlobivější a na čerty nepřišel a že to říkala paní učitelka. Některé děti se mu potom smály. On si z toho naštěstí nic nedělal nebo to tak aspoň vypadalo. Nicméně se mi zdá, že toto je od paní učitelky silně neprofesionální přístup. Stejně jako to, že ho ve školce utvrzují v domnění, že je nejhorší, a podsouvají to i všem dětem. Připadá mi, jako by s tím, že je nejhorší, byl vlastně smířený. Ani se už nemusí snažit, aby to tak nebylo, protože se to nezmění. Co si o tom myslíte?