Jak jsme si ve školce hráli na mushery

Fiju, fiju, fí, z kopce jedem na saních. Vítr sviští, žádný strachy, sáně táhnou balamuti. Řídí je pan musher, nebude žádný problém! Bude radost, bude smích, tak to bývá na saních… A taky bylo. Už je tady konečně náš den. Pořádně jsme se ráno posilnili a vyrazili na kopec pod les, na rozlehlou, zasněženou pláň. Čekáme netrpělivě na naše psí kamarády. „Už přijíždějí,“ ozývá se ze všech stran. Z přívěsů vybíhá všech pět psích krasavců – chlupatých, stříbrných malamutů. Za velkého štěkotu a vytí se s námi vítají. „Haf, haf, jsme tady. Zapřáhněte nás a my vám ukážeme, co umíme a dovedeme.“ Všichni jsou zapřaženi do saní, zcela vpředu je pes s největší inteligencí a zkušeností. Je to vůdčí pes, nejdůležitější člen spřežení. Právě s ním musher komunikuje a s jeho pomocí spřežení řídí. A už vyjíždíme, vítr fičí, slunce svítí a my jedeme vstříc dobrodružství. Je to paráda. Pan musher Roman ukazuje, co všechno jeho psí smečka zvládá. I tam vládne pevná disciplína a pravidla. Všude je slyšet smích a radost dětí. „Já jsem přinesl pejskům granule,“ říká Josífek, který právě dojel s výkřikem: „To bylo ale hustý.“ „Já jsem přinesla panu musherovi čokoládu, protože ho máme rádi,“ říká Gábinka. Bylo to dopoledne plné pohybu, zážitků i poučení. Děti poznaly, jak je náročná práce mushera a jak se o své čtyřnohé kamarády musí starat. Ti se mu za jeho práci odměňují oddaností a zřetelnou láskou. Tak zas někdy příště, naši věrní psí kamarádi.