Děti ze školek se po roce těší na indiánský tábor

Začalo jaro. Jeho první nesmělé paprsky probudily mezi dětmi z mé třídy zvědavost, zda stejně jako vloni pojedeme spolu v létě na „opravdový" letní dětský tábor. Kvůli zachování na prázdniny připravovaných tajemství jim zatím musím odpovídat vyhýbavě, ale zároveň se přistihuji, že bych jim raději radostně odpovídala: „Ano, samozřejmě, už jsme s vašimi rodiči od loňska domluveni, můžete se těšit stejně, jako se těším já, vaši rodiče a další nadšenci, kteří pro vás tábor připravují." Na dětské tábory jezdím jako vedoucí od svých studentských časů až do dnešních dnů. V posledních deseti letech vedu dokonce jezdecké týdenní tábory na Barokním statku v Benicích u Konopiště a sama jsem se tam naučila jezdit na koni, cválat, skákat přes překážky i plavit koně v rybníce. Předloni však nastala nečekané změna. S kamarády z dob mládí jsme založili občanské sdružení a podařilo se nám získat do té doby chátrající tábornickou základnu na slovenských hranicích. Během jediného roku se nám ji podařilo opravit a přichystat ji na návrat táborníků.