Odporná představa Michala Viewegha
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.