Plyšová zoo
Ráda bych se s vámi podělila o nedávný zážitek z návštěvy pražské zoologické zahrady. Podotýkám, že si na jedné straně cením, kolik nových pavilonů zde vzniklo a co všechno zahrada zvídavým návštěvníkům nabízí za doprovodné programy. Pak je tu ovšem druhá strana. Současná zoo je totiž skrz naskrz prošpikována kiosky, stánky, restauracemi a obchody s hračkami a suvenýry. Pro dětské návštěvníky se z ní stal jakýsi lunapark, kde se mohou projet vláčkem či minitramvají, svézt na lanovce, navštívit interaktivní kino, pohrát si na hřišti či pískovišti, proskotačit se na prolézačkách a dalších atrakcích a hlavně vymámit z rodičů plyšové zvířátko, jichž jsou tamní obchůdky plné. Téměř každé děcko, jak jsem vypozorovala, si pyšně neslo v ruce nějaký ten plyšový úlovek. Nic proti tomu, ale mám pocit, že to poslední, co děti v dnešní pražské zoo zajímá, jsou skutečná zvířata. Ta stojí jakoby na samém okraji rozjuchané pouťové zábavy. Přiznám se, že jsem z téhle komerční podoby zoologické zahrady neměla dobrý pocit.
Ráda bych se s vámi podělila o nedávný zážitek z návštěvy pražské zoologické zahrady. Podotýkám, že si na jedné straně cením, kolik nových pavilonů zde vzniklo a co všechno zahrada zvídavým návštěvníkům nabízí za doprovodné programy. Pak je tu ovšem druhá strana. Současná zoo je totiž skrz naskrz prošpikována kiosky, stánky, restauracemi a obchody s hračkami a suvenýry. Pro dětské návštěvníky se z ní stal jakýsi lunapark, kde se mohou projet vláčkem či minitramvají, svézt na lanovce, navštívit interaktivní kino, pohrát si na hřišti či pískovišti, proskotačit se na prolézačkách a dalších atrakcích a hlavně vymámit z rodičů plyšové zvířátko, jichž jsou tamní obchůdky plné. Téměř každé děcko, jak jsem vypozorovala, si pyšně neslo v ruce nějaký ten plyšový úlovek. Nic proti tomu, ale mám pocit, že to poslední, co děti v dnešní pražské zoo zajímá, jsou skutečná zvířata. Ta stojí jakoby na samém okraji rozjuchané pouťové zábavy. Přiznám se, že jsem z téhle komerční podoby zoologické zahrady neměla dobrý pocit.
Ráda bych se s vámi podělila o nedávný zážitek z návštěvy pražské zoologické zahrady. Podotýkám, že si na jedné straně cením, kolik nových pavilonů zde vzniklo a co všechno zahrada zvídavým návštěvníkům nabízí za doprovodné programy. Pak je tu ovšem druhá strana. Současná zoo je totiž skrz naskrz prošpikována kiosky, stánky, restauracemi a obchody s hračkami a suvenýry. Pro dětské návštěvníky se z ní stal jakýsi lunapark, kde se mohou projet vláčkem či minitramvají, svézt na lanovce, navštívit interaktivní kino, pohrát si na hřišti či pískovišti, proskotačit se na prolézačkách a dalších atrakcích a hlavně vymámit z rodičů plyšové zvířátko, jichž jsou tamní obchůdky plné. Téměř každé děcko, jak jsem vypozorovala, si pyšně neslo v ruce nějaký ten plyšový úlovek. Nic proti tomu, ale mám pocit, že to poslední, co děti v dnešní pražské zoo zajímá, jsou skutečná zvířata. Ta stojí jakoby na samém okraji rozjuchané pouťové zábavy. Přiznám se, že jsem z téhle komerční podoby zoologické zahrady neměla dobrý pocit.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.